|
| |
 |
|  |
Šeptej
Tak se mi nějak nechce spát..
Můžeš mi něco pošeptat ?
Jen řekni lásko, co bys chtěla ?
Jen aby ses pak nestyděla…
Tak zhasni světlo, chci se stydět..
A ve Tvých očích, třeba vidět…
to, o čem mi tedˇ šeptat chceš…
Šeptej, vím že mě nezklameš..
Do vlásků tedy šeptám tiše,
že trochu těžce se mi dýše
když jsem tu takhle sTebou sám
a nevím.. co dál udělám..
Jen šeptej dál, to přijde samo
vždytˇ daleko je ještě ráno..
a nemám přece jenom vlásky
i jiná místa slova lásky
by vděkuplně uvítala..
Tak zavři očka, moje malá
ať jim i s něžným políbením
sdělím, co asi s uzarděním
bys ráda slyšet možná chtěla..
Jen šeptej dál, chvěji se celá..
A neváhej.. a líbej všude
A co pak z toho studu zbude
most k budoucnosti postavíš
vždytˇmám tě ráda.. to už víš..
Po očičkách zvou tvoje rtíky
a…. miláčku, co říct než díky
po polibku co slibuje mi
ráj ještě tedˇ..tady na zemi
Nestydˇ se , nestydˇ, přitul se blíž..
Jsem celá Tvá, což nevidíš
jak celé moje tělo čeká,
chce letět s Tebou, do daleka
a prorazit i bránu ráje..
A rudý květ už také zraje
na pahorcích kam mohu snad
něco krásného zašeptat ?
Jen šeptej, šeptej, hochu milý
a můžeš snad i trochu níž..
tedˇ přece už se nestydíš…
Co dál…to už nemohu psát
Snad jen klasika citovat…..
„Stiskl jsem jakoby náhodou,
chomáček zlata pod vodou..
Tak snadno jsem ho zakryl dlaní..
a padal tváří do krásy..
déštˇ polibků se snesl na ní….
Co bez studu by počla si..“
|
|
|
