Máš panenky tančící

pod tíhou smutku.

Skrývají tajemství

nelidských slov.

Jsou tak podobné těm,

které denně vídám.

Tak stejné, když říci mi chtějí.

Že nevedou cesty,

kam bezhlavě kráčím.

Jen krvi mé krve

odpověď dají.

Je stejná - tak moje, i když patří jiné.

Máš panenky věřící

mocnosti Boha,

rty, které svazuje

okovů pár.

Z neznáma přicházíš,

znáš hodnotu času,

před prahem klečí všechny, co znám.

Mi pouta nesejmou,

ti neklid darují.

Bojím se stejnosti.

Na stejných místech

stejné jizvy - k souboji daleko (blízko).

Máš panenky studené

pohledem od psů,

ruce, jež dovedou

přístřeší dát.

Víno nás spojilo,

sťatá pravda na dně,

dala mi soucit, teď hledá má hlad.

Vzpomínáš na ten den?

Voda potemněla.

Kdosi vrátil nám klíč,

na stole list,

zpráva: že nevstoupíš dvakrát do stejných řek.