|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Na dvou polštářích
ba ani pod dekou
nejde mi zamhouřit víčka.
Jak cizí
je můj vlastní pokoj,
jak je nevlídný.
Nejraději tak zalézt někam
do kouta
a tam
důstojně umřít.
Proč je vždycky všechno
jinak?
A proč koně umírají
tak podivně,
jakoby smířeni,
tak klidní... a moudří.
Co oni vědí co já ne?
OSUDE!
ty oplzlý starče
se svraštělou tváří
do které s gustem pilvnu!
Biju v tvá hubená prsa!
Nenávidím tě osude,
slyšíš?
I kdyby...
Odpověď se utopí
v mé prázdné duši.
|
|
|