Stál na tom samým místě,

jako před rokem,

hleděl na listopadovou pochmurnou oblohu

a čekal na ně.

Hledal je v průhledu mezi železným zábradlím,

stříškou u stánku a betonovým komplexem

autobusových zastávek, obchůdků a metra.

Kde jsou ?

Předvánoční laskaví andělé.

Možná je odradila šedivá nálada

silnic, domů a lidí...

Vždyť je stále čas,

ještě mohou sestoupit

tam odkudsi z nebe

do našich myslí a hlavně srdcí.

Nebetonových.

Zahodil bílej kelímek

po dvou deci červenýho

a šel pryč.

Však zase přijdou.

Snad s prvním sněžným nádechem.

Usmívající se Předvánoční andělé.

29.11. Léta páně 2003