Obzor za oknem je krásně kontrastní,západ pomalu bledne,na východě už je dávno tma. Ujíždím - já nebo okolí?

A kam? Z minulosti do budoucnosti? Naopak? A kam se vytratila současnost?

Snad jsem si jí jen při vzpomínkách na uplynulé a plánování následujícího nestačila povšimnout.......

A přesto - právě současnost je ta důležitá. Právě teď a právě tady, protože jednou už žádné pak nebude.

Stejně jako kdysi dávno (snad) nebylo žádné předtím.

Dál míjím skutečnost, je plná pouličních světel a rozsvícených cizích oken a také tmy, která je bez varování

střídá a pohlcuje.

Stojím mimo, uzavřená v myšlenkách, pocitech.......  Co asi právě dělají, cítí .....  ti za okny,  ti ostatní......

A proč mě to zajímá? Co já vím.  Příběhy......  Každý je zaznamenán. Někde, v něčích srdcích a duších. Taky ujíždí - svým životem a sny. Právě jako já.

Kam míří? Kam míříme? Třeba se jen tak nazdařbůh řítíme vpřed.

Ale to mé vpřed pro tentokrát  cíl má, malý, bezvýznamný, každodenní, a přesto obrovský - mířím domů!

(přímo do náručí a srdcí těch,které miluji.)