|
Magnetická
střelka touhy míří
na tapisérii tváře
zdupané a pomačkané
jak pondělní noviny
křídla netopýří
Oko problémů se páře
tiskařské písmenko kane
do dlaní slz nevinných
Leješ
bílou holí
barvy po zdech lhostejnosti
na věž
co ti
nedovolí
skočit z hradeb pochybností
Cítíš co jiní
nevidí
klepot podpatků
svíjejících
se v klubku objetí
Vidíš doteky
bez lidí
otroky
ve vlastním zajetí
Tekoucí trpná slova
stékají do hrdého
Úsměvu
omlouváš se zas a znova
vrážíš mi dýku bez moci
bez hněvu
Staccatem
kroků blížíš se pomoci
lásce
poručit dešti a noci
pásce
přes oči
Mozkovou trhlinu nevědomí
přeskočit
co když jsme stejně nevidomí
jako ty
|
|
|
