|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Byl to rok co se tvářil, že má třináct měsíců a přitom nikdo o tom netušil, naprosto nevěděl.
Kytky jistojistě vadly na balkoně a jejich vůně se šířila do celého sídliště. Bylo však veřejným tajemstvím, že se je snažila potají zalévat žena z posledního patra, den co den svýma slzama.
a přestože to byl tak divný rok (psal jsem už výše, se třinácti měsíci) - dopisy chodily ještě dříve, než byly napsané voňavé - a někdy (bohužel) i prázdné. Do posledních řad nemocnice... - modravé světlo se odráželo v silně nalíčených rtech zdravotních sestřiček - ...útulku pro mladé. Zavládlo s jejich příchody ticho, přerušované zbabělým pípáním odkudsi ze sálu, pro hosty. I nezvané.
Nemůžeš celý život tvrdit, že mě neznáš, ani kdyby to byla pravda protože má bláhová náklanost, se vždy odrazí i v hladinách - rozbitých písní. Děvče troufám si říct asi umírám (ne není to pravda)
vyřvávají bláhoví filatelisté někdo jim přepsal do žurnálu, tvé oči
a mé svědomí. Tak si klidně nevěř, že stýská se mi.
|
|
|