|
|
|
Malinký ptáček Autor: Black (Občasný) - publikováno 20.12.2000 (20:19:57), v časopise 20.12.2000
|
| |
Láska je jako pták,
co letí do oblak.
Vyletí až ke slunci,
kde ho slunce sežehne.
Spadne dolů na Zemi
a je mrtev – už se ani nehne.
Ten let vzhůru byl tak krásný,
tak dlouhotrvající a přec tak krátký.
Ten pád dolů k zemi,
kdy z ptáčka spadlo peří,
byl kratší, bolestnější
a taky rychlejší.
Vyletěl si za svým snem,
byl zbaven svých starostí.
Letěl tam, za svým sluncem,
ale nepočítal, že paprsky jsou hořící.
Ty ho zničily, zabily, sežhnuly,
on pak spadl na zem aniž by
svého snu dosáhl.
Leží tam teď tak sám,
sám mrtev a nepoznán.
Slunce zničilo ho,
jeho krásné peří, barevnost.
Slunce bylo snem jeho.
Ono ho však zradilo.
Místo radosti, jak čekal,
dočkal se smrti – ani neplakal.
Nestačily spadnout slzy,
neboť ta ohromná zář slunce
spaluje cokoliv, co jí přijde do cesty.
To velké žhnoucí slunce
zničilo sen, malý sen v lásce.
Chtěl věřit v lásku a naději,
ne zemřít s dírou v srdci.
Děravé srdce nemohlo bít,
ptáček přestal žít.
Bez hlasu volal o pomoc,
nikdo neslyšel jeho volání.
Nepřál si toho, chudák, moc,
jen malinko něhy a chápání.
Jeho sousední vajíčka
létají si do nebíčka.
Ne však k slunci – snu jejich,
létají jen tak při zemi.
Nehoní se za sny – přestože hodně je jich.
Jen bláznivý ptáček letěl za snem – k slunci.
|
|
|