Svatozář už se dávno nenosí
a my se jí přece tak zarputile držíme
a zlomené pastelky
taky kreslí
oblaka, nebe a malý domek se stromem v zahradě
vedle.
Hladíš ji po ruce
tu rádoby milenku
starší sestru
Tvé matky a hned zase tvoji
pýchu
chloubu
Zatraceně.
"Co si o ní myslíš?"
Věděla jsem, že se zeptáš a taky vím, co chceš slyšet.
"Fajn, chytrá a nejspíš dost zcestovalá. Miluješ ji?"
I tys to věděl.
"Ne. Mluvili jsme o tom spolu."
Hmm, takže jí to asi nevadí.
"Júúúú, klouzačka!"
Ledová plocha a sníh a ty a já a ona
"Ty nejdeš?"
"Mám moc vysoký boty."
Nos nosíš taky vysoko a polibek a ruce v rukou.
"Půjčím ti rukavice, chceš?"
A smutek a vztek..tenkrát ještě nepochopený.
Možná víc než kdy jindy.
"Tak teda všechno nej, ty moje nejlepší kamarádko."
A karafiát v celofánu, můj polibek.
Ona karafiáty nesnáší, takže dostanu nejspíš dva.
|