Naty (Občasný,Redaktor) - 28.1.2004 > Martin> 
Trochu jinak, Martine, je vidět, že už jsi jiná generace a taky kluk. Holkám ty hry asi vydržely dýl, soudě podle připojených poznámek.
Každý ten zhruba dvojřádek, či řádek, je jiná hra, jako:
Slepá bábo, kam tě vedu?
Do kouta. Co v tom koutě?
Kohouta. Co v tom kohoutě?
Klubko. Co v tom klubku?
Nit. Tak si mě slepá bábo chyť.
Tím se roztáčel někdo se zavázanýma očima dokolečka, aby ztratil orietaci a pak chytal ostatní po zvuku.
Nebo:
Pan čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku... a teď se řekla barva, a kdo ji neměl na svém nebo sousedově oblečení a nechytil se za ní, musel vypadnout.
Školky se hrály s míčem, nebo se švihadlem a měly složité pravidlo sestav, které se musely provést několikrát bez chyb. To musela mít každá holka v malíčku.
A ta písmenka?
To se říkalo. Přijela babička z Číny, přivezla škopíček špíny, a v něm plavalo písmeno...a teď začal někdo v duchu odříkávat písmena abecedy, jiný řekl dost, a vyšlo ttřeba P. A pak se kladly otázky jako, co jsi měl k snídani, co máš na sobě, koho miluješ, co nejradši děláš, a každý směl odpovídat jen slovem, které začíná na P. Kdo nevěděl, vypadl ze hry.
Atp. Je tam, jestli se nepletu, zmíněno tak 8-10 her.
