Starý známý Štědrý večer již zas povstal
znaven však a ve špinavém majestátu
když mu pláštík časů tichých přes noc roztál
a žezlo podobá se více nežli zlatu
noze salámu, jež v digitálním sadě
rostla v zemi, kterou silný signál kropil
tam kde moula v rudé čapce soby hladě
ve svém břišním implantátu whiskou topil
Vybrala si dráhu v středu výhně svící
staronová hvězda z železného plechu
její světlo hlídá chlapík rudolící
bránil by ji sám a z posledního dechu
Doba svátků přišla rozdat sama sebe
ruce mnou si šašci v židlích z mahagonu
ve snu prorok spatřil rudé srdce z nebe a pes se skrčil mezi hroudy na záhonu
|