|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Jen o jedné věci aneb jak nepsat prózu.
Tak jste mi dobře radili, jenže já vás neumím poslechnout. Mám psát jen o jedné věci a navíc ještě stručně - ó, jak nesnadné, když člověku těkají myšlenky sem a tam a má navíc sklony k ukecanosti (jako někteří blíže nebo vzdáleně [ne]jmenovaní politici). A navíc mám ještě vyškrtávat. To už je snad ekonomičtější vytipovat si ta vyškrtnutá místa předem, napsat si je přepečlivě na papír a do článku je pak vůbec nedávat. Jenže ono mi to takhle nefunguje. Článek musím vidět v celku, abych případně mohl rozhodnout, co mám škrtnout. Většinou nic, protože něco škrtnout na jednom místě obvykle znamená nutnost upravit text někde jinde. Asi jako při programování (dělal jsem to hezkých pár let). Zruším jeden příkaz a vyvolá to nutnost udělat úpravy třeba na pětadvaceti různých místech programu. Proč ? Protože zrušení příkazu může znamenat značný zásah do filozofie celého programu. To jsem byl ještě takovej junák, že udržet v hlavě program s 5000 řádky bylo pro mě normální - tedy ne, že bych si pamatoval celý program doslova (příkaz od příkazu) - já si pamatoval jen jeho princip, ale naprosto přesně jsem věděl, co se "odehrává" v které proceduře. V případě nutné změny jsem okamžitě věděl, kam sáhnout. Co konkrétně mám v oné proceduře opravit, to už pak vyplynulo z kontextu.
Já bych se zkusil vrátit k vašim kritikám. Nejprve Zvíře (je kratší)...
„Vypadá dost nebezpečně !“ nechtěl jsem se nechat porazit na nevlastním hřišti.
Na téhle větě nevidím já nic závadného. Aspoň ne na první pohled. Milovník psů nejsem (spíše jejich odpůrce) - proto jsem zvolil formulaci nevlastní hřiště. Možná, že to nebylo správně pochopeno a navíc to můj nevztah ke psům vůbec čtenářům neavizuje. Ten pes nebezpečně nevypadal. Já si ve skutečnosti dělal z majitelky legraci. Čekal jsem, že ona takovou věc nepochopí. Pejskaři a nepejskaři si nikdy rozumět nebudou a já jakožto čtyřikrát pokousaný jsem samozřejmě ortodoxní nepejskař. Takže věta:
Inu, panička se nezdá, ale psíka měla rozkošného...
skutečně působí nelogicky, protože čtenář neví, co bylo mezi tím. To je problém osamělých autorů a nepsavců vůbec - neumějí dobře myslet za čtenáře. Nepoznají, co je nutno sdělit a co je naopak zbytečné.
Takže BlueSky měla pravdu a rozebírat článek Nádraží je zbytečné. Mám to úplně vyhodit ? To je mi trochu líto. Mně se zdá, že Nádraží obsahuje pár dobrých nápadů, leč realizovaných se známými chybami. Zbavit se jich nedokážu, protože je v napsaném textu sám nevidím. Někdo mi o nich musí říct...
O to větší obavy mám z avízované dlouhé verze Eliášova ohně. Zatím jsou tam ještě nedostatky, které vidím i já sám. Zbývají ještě dvě až tři noční sezení... a potom samozřejmý krach, protože tam budou stejné chyby, jako ve Zvíře-ti nebo v Nádraží... Já už jsem si na ty kritiky zvykl, vlastně je nutně potřebuju, jenže nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky a nelze dvakrát publikovat totéž v TOTEMu. I kdyby to možné bylo, ten druhý pokus by si těžko někdo přečetl, zejména když se jedná o padesátistránkovou prózu. Libreto dobré, zpracování (asi bude) mizerné, ať se snažím, jak se snažím. Dokonce jsem se už poučil a jsem opatrný v zahajování "druhoplánových" dějů, protože je pak notoricky zapomínám zakončit. A to si přitom vydatně pomáhám Poznámkami, Záložkami a jinými Wordími pomůckami, na které jsem si (za několik let) napsal asi 100 maker - já jim noblesně říkám Spisovatelská makra, ale slouží především k evidenci osob, důkazů, stop a druhoplánových epizod. Z těch 100 existujících maker rutinně (tedy denně) používám asi deset a šablona Normal.dot je proto nejcennějším a nejčastěji archivovaným systémovým souborem. A stejně mě to neuchrání před známými chybami...
Přitom mám v hlavě velmi slušný námět s mezinárodní zápletkou (taky laděný do Sci-fi, okolo 50 stránek, spíše víc), dokonce jsem to už začal psát, ale pak jsem psaní raději přerušil asi ve třetině. Je to napsáno příliš mdle a studeně - postavy tam skoro vůbec "nežijí". Přitom se jedná o námět na úrovni Toma Clancyho. Dokonce se odehrává ve stejném prostředí (Bílý dům, Washington, Atlantik, rakety Tomahawk, letadlové lodi) a z pohodlnosti používám i stejná jména postav jako v Clancyho románu Medvěd a drak. Jména postav lze přece snadno změnit ve Wordu po dokončení díla. Takže nabízím velmi slušný námět (a již napsanou část) odměnou za spoluautorství.
Původní slib jsem tedy nedodržel - příspěvek zase nehovoří pouze o jedné věci.
|
|
|
