„Zkurvená zima.“ Ulevila si nahlas. Vracela se z baru, kde byla posedět s kamarádkou. Řešily, jak jinak, její dnešní rozchod s tim kreténem Robertem. Alkohol už moc nehřál. Měla lehký plášť a minisukni, chtěla před ní vypadat dobře, ženský, znáte to. Teď toho litovala, mrzly jí nohy i ruce a nemilosrdnej vítr jí plášť pořád vyhrnoval a přimačkával na tělo. Hezky se pod ním rýsovaly její křivky, což o to, nebyl to špatnej pohled, ale bylo po půlnoci a ona už nechtěla nikoho ohromovat, chtěla se jen dopotácet domů a zalézt do postele. Sama.
Výrostci, co se za ní už nějakou dobu plížili, ale měli jinej názor. Po chvíli taneční chůze a přemýšlení o svém nešťastném životě si uvědomila, že v ulici není tak úplně sama. Po letmém ohlédnutí při přecházení silnice viděla, že jsou čtyři a pořád si něco šuškaj. Podpatky klapaly na dlažbě a ona začínala střízlivět.
Přidala.
Oni taky.
No tak, uklidňovala se, už jen přes park a sem doma.
Nebyla.
Jako naschvál v parku svítila jen jedna lampa, vypadal strašidelně už sám o sobě, ani člověk nemusel mít za zády partu divnej kluků.
Jakmile zapadla do parku, ty spratci zrychlili a po chvíli ji obklíčili.
„Taková pěkná kočička a sama? Takhle v noci? No, slečno, to byste neměla. Nechcete doprovod?“ „ Jo, nechcete doprovod? My se o vás postaráme, slečno“.
„Ne, děkuju, už to mám kousek.“
„Tak ty eště budeš drzá, ty děvko. Ti nejsme dost dobrý, co?“
Chtěla utíkat, ale chytil jí za rukáv.
„Držte jí, dělejte“.
Přimáčkli jí čelem na strom, nohou rozrazili ty její na podpatkách a už jí jeden sahal pod minisukni. Vykřikla. Jen krátce, protože bleskovou odpovědí jí byla studená ocel na krku.
„Drž hubu, děvko“. Z jeho dechu cítila vražednou kombinaci alkoholu a chtíče.
„Dělej, Tome, vem si jí.“
„Bacha, kurva, někdo de!!“
Slyšela rychlé kroky a pořád cítila tu odpornou ruku pod sukní. Kluci ji překryli tak, aby ji kolemjdoucí neviděl. Kolemjdoucí ale nebyl tak blbej. Sledoval je od začátku a protože byl dycky připravenej na nejhorší, vytáhnul bouchačku a zamířil na toho, co vypadal jako kápo.
„Konec srandy, hoši. Okamžitě vypadněte.“
„Polib si prdel, debile“.
„Nenuť mě k tomu, mladej“. Jeho výraz s mírně nakloněnou hlavou napovídal, že nejde o běžnýho ouchcapka, co si kvérem něco dokazuje. Tenhle, vážení a milí, tenhle to myslel vážně.
Mladík chvíli zamyšleně hleděl do hlavně, pak začal ustupovat. Ta píča za to nestojí. Když to viděli jeho kámoši, začali taky couvat. Za chvíli bylo slyšet jen jejich doznívající kroky kdesi ve tmě. Dívka se otočila a dívala se skrz slzy na svého zachránce.
„Děkuju, ...moc děkuju, já...já...šla jsem jen domu z baru a....asi bych si měla koupit ten sprej nebo něco. Děkuju moc.“
Usmál se a přitiskl jí pistoli k hlavě. „Nemáš zač.“ |