| Provozované WEBy: Totem.cz | Čítárny | Český film | Seaplanet | Humor/Hry/Flash | Flash CHAT | Chcete svůj WEB? Napište nám | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||
|
Jak [ne]onemocnět mánií Mánie Víte, co je to mánie ? Nevíte, to sem tušil. A přitom to na mě přišlo dneska vodpoledne. Je to docela příjemný, člověk veme všecky prachy a jede utrácet. Samozřejmě taxíkem, jako správňáckej maniak, kerej na to opravdu má. Někdy i prachy. Jenže já jel tramvají, ančto taxikáři sou známý šizuňkové a vokrádaj i chudý zákazníky se zvlášť nízkym důchodem (just the same I am... ). Dokonce mi dneska nevadí ani ta vodporná angličtina... a to už je u mě co říct !!! Vona na ňu eště příde řeč. Milánkové, já se nejel rozšoupnout do žádnýho šnek-baru, na ňákýho grylovanýho hlemejždě po francouzsku, ale do ouplně vobyčejnskejch elektropotřeb. Už samotnou prodavačku málem rok platonisticky miluju (vod doby, co sem tam kupoval jednu ouspornou žárovku) a dneska jsem jí dokonce začal dávat (i během nákupu) zdvořilý návrhy - jenže ona mě odmítala, že prej má moc práce. Tak já vám névim. Naopak mi nabízela zaručeně dokonalou zářivku, která mé smutné oko potěší svým teplým odstínem světla - no, co vám mám povídat - na tý zářivce to bylo úplně jasně napsaný: Cool White ! „Ale, milá kočičko,“ povidám jí. „Cool White přece znamená Chladně bílý - aspoň pokud já umím anglicky.“ „To máte štěstí, pane. Já neumím anglicky ani slovo a nejspíš proto jsem zkejsla tady. Nám tu zářivku prezentovali jako Teple bílou, že ji máme jako takovou prodávat lidem, třeba jako jste vy.“ „Vot papróbujme ! Zkuste mi ji rozsvítit.“ povidám laškovně. „Já sem teda sama zvědavá, ale musíte mi podržet tady ten čudlík...“ „Rád podržím, co na očích vidím vám, ale ta zářivka je podle mě chladně bílá ! Já se taky nikdy neučil anglicky, ale takovýhle minimum přeci jen znám.“ Byla vopravdu chladně bílá. Tedy - ta zářivka. Prodavačka (velice čilá myšička) naopak zářila horkým žárem havajských nocí, nabízejíc mi různý elektrický propriety a já kupoval a kupoval... nechal jsem tam tisícovku, no vážně, nelžu vám. A ona, ta krásná a vzrušující, pro mě v sexuálně nejzajímavějších letech (asi čtyřicítka, možná míň), mě šla doprovodit až k pokladně, abych v tom vobchoďáku při tý svý mánii nezabloudil - vona to snad poznala dřív než já ! To jí gratuluju, zejtra tam mažu s kytkou... A přitom já tam koupil samý potřebný věci, protože elektrotechniku sem študoval jak na průmce, tak i na vejšce. Padaždítě minútočku, já si vyzkouším, co sem vlastně za tu tisícovku nakoupil... jó, a vomluvte mě, mě ještě odkojila vlčice (jako Romuluse a Rámuse, co založili Řím) a odchovanej sem byl na rússkom jazyké. Unambiguous ! Unglaublich ! Pokud chci něco napsat anglicky, tak blinknu myšičkou na ikonku slovníku. Mám tu tři, jeden horší než druhej, ale co to kupříkladu znamená Emmet-Ray, to mi perfektně přeložej dva z nich. Víte, jak vopravdu, ale vopravdu tvrdě vyzkoušíte angločeskej slovník ? Dejte mu přeložit jednak wireworm a jednak click-beetle. Momentíček... Translator 6 nepřeložil ani jedno z nich a ten druhej mi to přeloží, protože já sem tam tyhle slova extračky nahustil. Dáte se poddat ? Tak jó... click-beetle je docela milej brouček z čeledi Elateridae (Pružníci - jen si vzpomeňte na slavnou roli entomologa Jindřicha Plachty ve filmu Cesta do hlubin študákovy duše !) Pro ty ostatní (tedy pro čtenáře prosté, né však prostoduché, tací na TOTEM-u nejsou, což dobře poznám z jejich unylých kritik) stačí vědět, že click-beetle je brouk zvaný Kovařík a wireworm je jeho larvální forma - Drátovec. Tihle červíci prej dělaj' řácký problémy zahrádkářům... vlastně to ani červíci nejsou, anóbrž larvy brouka Kovaříka... teď sem vám to teda vysvětlil, až se mi vod klávesnice práší !!! Honem s tím na disketu, ať se mi to nesmaže... Takže v myšlenkách zpátky do elektropotřeb... - Duraluxky svítěj jako splašený, ale bohužel barvou Cool White ! Jsou však místa, kde to tak moc neva... třeba na hajzlu, tam stejně čtu jenom burzovní zprávy a ekonomickou rubriku v novinách... vysrat se na to, na všecko ! Aspoň porádně uvidim, na co já se ten den mám vlastně vysrat - vlastně co na tom, vyseru se na všecko a rovnou do mísy, co na ní, čtouce noviny, sedím. Apropó, neznáte náhodou ňákýho inštalatéra ? Toho vodposledka zase chytla depka, jenže mně se tohle stát absolutely nemůže (jen počkejte - za takový two or three hours, jak volám Linku [ne]důvěry - číslo mám zapsaný vod minulejška, abych se náhodou nedovolal na Ministerstvo financí - ale co na tom, tam by mi poradili to samý, vim přece, jak to tam vedou... od desíti k devíti - prozatim. A bude hůř. Zítra se bude jančit všude...) Mánie zvolna přestává, osada už de spát (to je z Ascalóny). Já si proti temu (jen tak - en passant, jak řikaj' šachisti) vzal ňáký prášky a to sem asivá neměl dělat. Udělám si kafčo a zavolám aspoň jedný kočce, když mě BlueSky nemiluje a nemiluje a nemiluje... no, já se jí zase tak moc nedivim. A jinejm holkám taky né. K čertu, já to číslo na Linku [ne]důvěry nemůžu najít. Zatim peru prádlo, piju kafe - jó, já si to číslo přinapsal do Zlatejch stránek - ale stejně, pokud budete (náhodou) potřeboval Linku [ne]důvěry, tak si zavolejte na 155 (sanitky, RZS - tedy ta známá erzéseka vod minulejška, pokud někdy čtete, co já tu píšu) a voni vás tam buď sami přepojej nebo vám to číslo řeknou (Na ministerstvo financí nevolejte, to je naprd... voni snad ty čísla konečně změnili. Zkrátka, Linku [ne]důvěry volejte na číslo 284 016 666 a vozve se vám Centrum krizové intervence v Bohnicích. A jste tam, kde ste chtěli bejt ! Nebo snad nechtěli ? Tak proč, k sakru, tohle kecání vůbec čtete ? To nepochopim. Dneskačky nechápu vůbec nic... Ještě k těm elektropotřebám. Já si tam koupil taky dvouzásuvku, protože ta, ve který mám zapíchlej tenhle počítač (400 MHz Taktenfrequenz, plazí se jako hlemýžď turbo a je horší než Yfčiný Pentium, co s nim páše svý průpovídky), tak ta zásuvka je vevnitř tak popraskaná, že skoro vylejzá ze zdi - a vyměňovat zásuvku, když má člověk mánii, to je vyloženě nerozum. Jenže když má člověk mánii, tak rozumu příliš nemá, pokud kdy vůbec ňákej měl... Já sem před hodinou zavolal na mobil jedný psycholožce (alebo čo tam robí) vod Charity Chodov a povidám jí: „Ahoj, kočičko !“ Když jsme se nakonec dohodli, že kočička jako dneska né, že to nejni vhodný, tak jsem s ní skoro hodinu plkal o tý svý mánii. Já jí to musel vysvětlovat, ona tomu nerozumí (já vlastně taky né a psychiatři jakbysmnet). Zkrátka - hodinovej hovor z pevný linky na debil... né, na mobil, debil sem já... to zas bude oučet za telefon vod TELE2 (Vod Telecomu jsem na určitý druhy hovorů emigroval, ale stejně - mobil je debil !). Vona mi to vo tom pěkně mastnym oučtu pak sama řekla, tak jí nakonec povidám: „In nomine Pater et Filii et Spiritus Sancti. Amen.“„Já vám přeju to samý, pane K.“ povidá ona. Pak jsem ten telefon položil. Mimochodem, In nomine Pater et Filii et Spiritus Sancti = Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého... já se dneska takhle rozloučil i v lékárně... esli na mě čuměli jako na vola, to já névim, ančto nemám voči vzádu, ale jinde. Dneska momentálně v prdeli... Tejď nemá cenu něco publikovat, za chvíli bude 19.00 a budou levnější telefony, tak zavolám psychiatrovi vo tý svý mánii - samozřejmě na mobil, páč nevim, kde sa terazky túla, ale pokud bude mít po ruce pevnou linku, tak mi ji hned řekne. Já mu povim vo tý mánii a von mi asi řekne, že neví, ale řekne to tak nějak kulantně - to jeho „nevím“ potrvá hodně dlouho, ale já zase ty posratý mánie nedostávám až zas tak často, jinak by mi u soudu odebrali svéprávnost. A to je prej hodně nepříjemný, když tohle někomu odeberou... Potom vyměním tu pitomou zásuvku, protože mám celkem šest jističů a někerý zásuvky můžu takhle vypínat extra. Já vám pak povim, jak to dopadlo... zatim čaues, ať žije mánie !!! Hmehm ! Ta posratá zásuvka mě teda naštvala - vono jí nic nebylo !!! Akorát ty dva připitomělý šroubky, co ju držely na zdi (pod ní je taková stará škatule - nemyslim ženskou - škatule jakožto krabice - součást to veledůležitá vod elektrickýho rozvodu) tak šroubky vod tý škatule se uvolnily a já je utáh'. Šroubovákem, kapišto ? Vona při těch uvolněnejch šroubkách visela ta zásuvka vyloženě za dráty, jenže já se nedotejkám ani drátůch vod kola, pokavád sou na zem spadlý... Trochu horší to bylo s vypínačem obejvák+koupelna. Já ho spravil kladivem !!! Teda, jak u tý zásuvky, tak u toto pitomýho vypínače, se musel nejdřív sundat kryt, aby do toho podělanýho verglu jeden viděl vlastníma vočima. Když je vám sundanej kryt, tak si člověk (já samozřejmě né) může snadno šáhnout na 220 Voltů, což někoho (mě taky) trochu brní a kroutí mu to ruce. Než sem sundal kryt vod tý podělaný zásuvky, tak sem vypnul jistič, ančto sem čekal, že budu muset přepojovat ňáký posratý dráty do nový zásuvky. Naštěstí se žádný přepojování nekonalo... Jenže abych do vypínače praštil kladivem správně (ani málo, ani moc, a pomahal sem si přitom šroubovákem), tak v něm prostě proud bejt musel, ančto na přítomnost či nepřítomnost elektrickýho proudu reagujou světla tím, že buď svítěj nebo né, což vy asi ze svejch bohatejch životních zkušeností možná víte. Vtip je v tom, držet kladivo za to dřevěný, jak vono se to jen... za topůrko ! Já tušil že to nějak souvisí s topořením. Já vo tom tady mluvim... a dámy čekají. Já jim za odměnu dovolím doprat mi to prádlo... Tu zásuvku sem teda koupil ouplně zbytečně a ten vypínač - ja naozaj sám něviem. On sa azda časom opäť poserie... a ak ma tým vopravdicky naserie, tak ho koniečně vymením. Za ten, kerej sem si u tý elektrospotřební sexkočky dneska koupil. Bože, to je ale den ! Konečně přišel na řadu psychiatr, teda jakože ouplně na konec. Von mi skutečně řek, že neví, jak to vzniklo, ale ať si to prej užiju (von myslel tu abnormálně dobrou náladu, já zas myslel mánii, takže já o voze, von o koze a přesto jsme setrvali - v delším srdečným rozhovoru, naštěstí na pevný lince). Tak já névim... já teda tvrdím, že to mánickej stav je, ale asi bejvaj i mnohem horší, von ten muj psychouš je pán docent a primář a já se u něj léčim ňákejch 25 let... tak snad abych tenhle vejšplšcht radši skončil. Promiňte, že jsem vaši ctěnou nepozornost vobtěžoval... já už to víckrát neudělám. Možná zase příště. Tím ale celá ta strašná Love story nekončí. Přišla ke mně dneska ráno pečovatelka, přinesouc mi chleba, mlíko, rum a jiný základní potraviny. To už sem měl zase v sobě 3 Diazepamy a povidám jí, jak jsem včera vyváděl. Pak jsem na ni zvostra udeřil: „Copak byste dělala, kdybych vám najednou z ničeho nic začal řikat "kočičko" ?“ ptám se jí. „No co, líbilo by se mi to.“ povidá Ona. Pak sem se vod ní dověděl, že se menuje Monika a má šestiletou dceru. „To už je ale rozumbrada.“ řeknu naoko přátelsky s vřele se usmívám (jinak ale děti na potkání vraždim, ančto děsně řvou - leč existují výjimky - časem vám povim o Michalce, pokud ty mý vejšplechty eště vůbec budete číst, což nepochopim... Bůh nám od nich pomoz. Sancta Maria, Ora pro Nobis !). „Řeční pořád, někdy mě z ní skoro bolí hlava.“ povidá s úsměvěm Monika. „Tak jí za mě dejte pusu a někdy ji sem přiveďte.“ nabízím se. „To nejde, pane K., dávám ji do mateřský školky - to víte, nemůžu ji přeci tahat s sebou po nákupech. A musí si zvykat na kolektiv, na jiný děcka, po prázdninách už pude do školy.“ Tak tu máme další kočičku - přece onu příjemnou myšičku z toho elekroobchodu. Nejdřív jsem ji tou kočičkou v telefonu mile překvapil, ale když jsem se jí svěřil, že jsem vo ní napsal článek na internet, tak se doslova vyděsila. Kvůli šéfům, kvůli známejm a ták a že sem si přitom pěkně vymejšlel. Nu což - já to elektrocentrum přece nikde nejmenuju. Tak jsem jí zavolal znovu, řek' sem jí to a kočička slastně vrněla, ale iba chvíľu jen. Pak sem tomu nasadil korunu - řek' sem jí do telefonu, že mě sexuálně omamuje. A v tu ránu přestala bejt mojí kočičkou. Asi to nebylo vzájemný — možná proto mě BlueSky nemiluje tak, jak já bych si přál... takže za kočičkou do elektrocentra sice smím, ale, prosím, nemilovat, jenom Cool White žárovky nakupovat. Však tu moji kočičku platěj hlavně za to, aby Cool White zářivky prodávala jako příjemně teple bílý a oblbovala zákazníci svým spanilým zjevem a sladkými slovy... A pak se vyznejte v ženskejch... Lian už mě taky nemiluje a moje příspěvky ani nečte. Zbejvá mi jen moje ošuntělá jesenická squaw... to už je bábule po šedesátce a taky má invaliďák - skrzevá vyléčenou rakovinu prsu, kerej samozřejmě už dávno nemá. Však se taky známe už vod roku 1976 - to vim přesně, protože rok předtím sem si prvně koupil "vopravdický" auto a proto jsem tuhle pyšnou plnoštíhlou squaw moh' dlouhý léta omamovat Trabantem. Však jsme se v něm něco najezdili, než sem ho v roce 1991 vodepsal. Jiný fáro sem si už nikdy nekoupil, ale Trabanta jsem za ty dlouhý léta jednou vyměnil za zbrusu novýho. My jsme v něm dokonce bivakovali na Slovensku, tam hore na Tatrách, ale i jinde. Dokonalá lůžková úprava - však to taky byl kombík. V roce 1991 sem ježdění dobrovolně zanechal. Přitom já řidičák furt mám. Nikdo mi ho nikdy nesebral. Já se ježdění v autě vzdal dobrovolně. Víte proč ? Začal sem sám na sobě pociťovat poruchy pozornosti. Ale tu nehodu, co mě téměř natrvalo uvěznila doma a způsobila ty pitomý deprese, tak tu sem nezavinil. Když já jedu rovně a někdo proti mně vodbočuje vlevo... kapišto ? Já si na to tenkrát vzal advokáta, protože šoumeni polišmeni na základě vzevrubnýho vyšetřováního tvrdili opak. Že sem prej nepřizpůsobil rychlost stavu a povaze... víte čeho. Advokát mě z toho hravě vysekal, jejich důkazy rozcupoval na kusy, ale žádná žaloba se nekonala. Von se ten můj stav zhoršoval tak pomalu, pozvolna, že ani s pomocí psychiatra bych u soudu neprokázal souvislost s tou bouračkou... a soudy znamenaj advokáty a ti zase vod člověka chtěj nekřesťanský prachy... -------------------------------------------------------------------------------- Napchal jsem se Diazepamem a je mi o dost líp. Tohle přežiju, ale jen aby se to neopakovalo !!! Já kdysi viděl jednu holku s mánií a ta byla pekelně ujetá - kdo ji oslovil, toho začala fackovat. Byl jsem přímo u toho a taky jsem jich pár slíznul - já potom utek'. Přece se nebudu prát s holkou, vždyť maniaci maj obrovskou sílu ! Ale i kdyby neměli... som predsa galantnosť sama, to stě istotně poznali... Dneska jsem agresivní choutky neměl vůbec, spíš seznamovací (to, vo čem píšu, je částečně pravda). A tu zásuvku, co z ní napájím tohle počítačový nemehlo, tak tu sem vopravil taky - úplně přesně tak, jak píšu. O vypínači jsem vám kecal. Ten jsem sice kombinací kladivo+šroubovák vopravil taky, ale už předevčírem, když jsem ještě byl OK (tj. měl sem jenom deprese). Ale jinak ty moje myšlenkový úlety, co popisuju, jsou pravdivý. Zvlášť to přeskakování z jednoho tématu na jiný, tak typický pro mánii. V TOTEMu to už vopravovat nebudu, ale časem to zkusím upravit a nabídnout jinde. Ale vážně - podšprajcnutej jsem nebyl ničim, protože žádnou drogu doma ani nikde jinde nemám. Ani tabletku ! Přišlo to úplně samo a právě z toho mám strach - že se to může kdykoliv vopakovat !!! Já vim, čim se to léčí, ale nic příjemnýho to není. Lithiový soli. Spoustě lidí je po tom šoufl... dík za starost, na body kašlem. Zdraví je přednější a mně ho už moc nezbejvá... mít tak kousek vobyčejnýho, pokakaného štěstíčka... hrome, nemá někdo z přítomnech u sebe hajlzlpapír ? Teď určitě nevíte, co si máte vo mně myslet, ale to nič. Ja to tiež něviem, vo pánko psychiatrovi, vo tom docentovi, už vôbec něhovoriac. (ô = Alt+0224) Ja sa modlim, aby měl pravdu von a aby mě to přešlo. Samo. Teďkonc, druhej den vodpoledne, se zdá, že by moh' mít pravdu - kéž by ji měl. Já nechci, aby mě superarbitrovali jako nesvéprávňouše ! Moc nepříjemný, člověk sám nesmí vůbec nic, rozhodujou za tebe buď příbuzný (kerý můžou mít protichůdný zájmy) nebo vošklivý ouředníci, kerejm záleží jen na jejich platu. Prej - Humanitní odbor Městský části Praha xx. Spíš někdy antihumanitní...
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 |
Napsat autorovi (Občasný) |  |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.  Addictive Zone Orbital Defender Game |
|
||