V jednom pokoji na zemi seděl člověk a neměl co dělat Ven nesměl dovnitř nesměl a tak se z toho zbláznil
a Slunce mu svítilo do pokoje...
Ale zbláznit se taky nesměl, tak si řekl: Vymotám se z toho! Neměl už žádnou sílu a chtěl jen trošku trošku pomoci Neuměl zemřít neuměl žít neuměl přežívat Sesypalo se na něj tisíce ďáblů co dříve byli anděly Byl už trapný svojí slabostí a tak se od něj všichni odvrátili
A tady by to už mohlo skončit Kdyby to nemuselo pokračovat
Potom mu řekl Bůh:
Poraď si sám, VOLE! Žij pro nesmyslnost žití! Nemysli na mě Nemysli na lásku Nemysli že by tě měli mít lidi rádi Nemysli že bys měl mít rád lidi NEMYSLI! Ale rozmotávej! Zapni! Dělej! ŽIJ, VOLE!
A Slunce mi svítilo do pokoje...
|