|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Polykač deště
Déšť fáral do tmy – na jejím dně
plavil med
z opylovaných svítilen – –
a potil se mu hlas – –
v bezhlavé chvíli,
která zela
jako průrva
do večera.
Tam,
za tím rozčesaným mrakem v dálce,
začíná noční cizina.
Na vodítku z vláken deště
jsi čekal: svůj vlastní pes
na dva kroky
před pažemi;
a byla tma jak v ořechu…
– – její okno dozrnilo
jak příliš pozdní obrazovka.
Dal jsi jí ráno mrtvého dravce,
poštolku:
v očích drobenka nočních skal;
zmoklé peří.
Zachvěla se, a průvan
oživil holoubata
v platanech podél chodníku. |
|
|