U zavřených bran kostela
skrčené stíny lvů
naděje v očích
a prosba nesmělá
pomoz mi čelit zlu!

vyzval na souboj svět
místo pěstí kytice něhy
o víře
o lásce toužil pět
narazil na drtivé břehy
pohrdání.

Teď tu klečí

Pozdvihněte důtek řemení
zmrskejte obnažená přání
vy bez viny hažte kamení
nedbejte, jak moc to zraní.

Korunu trnovou vtlačte do čela
mávejte růžencem lží
že koupel ledová bláznu prospěla?
Už nikdy nebude snít.

Rozsypané střepy iluzí
do krve drásají duši
vadnou stíny palmy haluzí
už do dřeva hřeby buší.

Jen přijďte se vysmívat
vystavte chrámy zloby
budete pravdu ukrývat
a potom věnčit hroby.

A když vlastní kříž ponese
zapalte kadidlo
vlk si kořist odnese
vždyť nejlepší vnadidlo
je člověk.



Lhostejně projdete kolem stomu, pod kterým umírá mládí