|
| |
 |
Temnota
Autor: Jiří Žák () - publikováno 19.1.2001 (21:49:58), v časopise 19.1.2001
|
|  |
Do hlubin temných se stále více propadám,
lákají mne krásou, i když žádnou nemají.
V těch hloubkách černých se moc rád schovám,
samotné a bez citů, tiše, temně šeptají.
O tom, jací lidé v nich tráví svůj život,
rozhodli se sami a vlastně jim nikdo nebránil.
Sním o tom, jak netrpělivě čekají na můj příchod.
A já se těším, diž že bych se radostí nezbláznil.
Ale o tom to asi je, zbláznit se a teprve potom,
až hlavu budu mít prázdnou a přece plnou,
plnou zbytečných a nezajímavých věcí o tom,
jak jsem kdysi snil, ale i ty sny pak naráz zhynou.
A možná to bude přesně to místo, které už tak dlouho hledám,
jdu za ním celou tu dobu, přes nepochopení, výsměchy a zlobu,
jako myš se tiše plížím blíž a očima už hledám,
které místo v oné temnotě bude moje, až na konec všeho, až do hrobu.
Divné, že se nebojímuž vlastně ani člověka, který si nejvíc ubližoval,
měl bych se bát sám sebe, protože jsem to já, kdo neví kdy přestat.
A stále budu stejný, tvrdohlavý, abych si ubližoval, i když bych se zamiloval,
stejně se změním, ale až pak, ne teď, tu frontu na smutného si musím celou vystát.
Nebo se z té řady jednou konečně dostanu jinam,
mohl bych se konečně smát a vědět proč a mít tak z toho radost,
že se směji, stoupl bych si do jiné řady, ale kam?
a zase se bát jiné řady, a zase z ní v půlce odejít, kam??
|
|
|
