Je vězení a je to kruh

starodávné bludiště. Uprostřed sedí

ten nejpestřejší ptáček, tak barevný, až zajíkneš se

jako by místo zobu spolykal všechny barvy

ze všech rohů

 kulaté věznice.

Pak už jen - až k pevným zdím

je všechno šedivé.

A kolem zeď. Kolem bidýlkového kruhu

se smutným pestrým ptáčkem

protéká potok  - točenice

a lomenice, prstýnek, věrnost

ústí potoka polyká pramen

je zabydlen jen loďkou z ptačích pírek

 a taky z vaty z menstruačních vložek.

Ptáček, kdyby se nebál

a uměl plavat, by mohl plout

pořád dokola

pořád rychleji

rákosí, blatouch, ledňáček

rákosí, blatouch, pozor - bobří hráz

po které ptáček

do dalšího kruhu

bosým pařátkem

doťapká.

Tam bydlí medvěd

který si chová

užitečného člověka.

Člověk chová  včely

a stará se o lány řepky

která už vybledla

tím, že barvy vypil kdysi

barevný pták. 

S ptáčkem na hlavě

jak v helmě s chocholem

dívka projde

brankou ve zdi

a pak padají, padají

k hejnům jiných ptáků

a plachých chlapců

z plováren.