Svítá...
Den sedl na větev
a zívá,
zívá...
" Bud´ pozdraveno,
krásné skřivánčí jitro, "
klaní se větev
a ráno,
vstanuvší z pelíšku,
přátelsky šimrá na bříšku.
Svítá...
Labutě mávly pelerínou
a na nebesích ručkou línou
sluníčko shráblo obláčky.
Jitro z nich spíchne za chvilku
pro víly noční košilku
a slušivý krajzlík do fráčku
motýlům,
ptáčkům zpěváčkům.
Svítá...
Den sfoukl náruč červánků,
že vybízely ke spánku,
smaží z nich mísu koblížků
pro zdravou ranní projížd´ku.
At´ slunce,
co si češe vlasy,
hned zjitra pěkně pochutná si.
Svítá...
Mihly se rybky v peřejích
a krajem zvoní lehký smích,
smích jitra kdesi ve větvích...
Vždyt´ šimrají ho na bříšku
větve
a vůně koblížků.
|