Partička z autobusu XXX

Pozn.:    Původně to měla být povídka o některé z mých ranních cest autobusem, ale vzhledem k tomu, že se za ten cca měsíc nic zajímavého nestalo, omezuji se tímto na pouhý popis posádky. Tak snad někdy příště… lidský potenciál na to je!

Osoby a obsazení (posádka):

Henry

         Tak pětašedesátiletej týpek, kterej každý ráno jezdí nakupovat nějaký pitivo a zároveň vrátit láhve z předešlýho dne do super(hyper) marketu. Takhle nějak si představuju že by Mr. Chinaski (ne, nemyslím nikoho z tý líbivý kapely) z Bukowskiho románů  vypadal v pokročilejším věku - nateklej ksicht, ošuntělý hadry, sípavej dech, smrad z cigaret z něj čpí po celým autobusu

         Ten chlast převáží v obrovský tašce na kolečkách. Nikdy jsem ho ale neviděl jinak, než že by tu tašku nesl. Proč asi, přemejšlel jsem. Třeba šetří kolečka nebo co já vím.

         Každopádně se tváří spokojeně, a tak nějak smířeně s životem.

Paní učitelka

         Tahle ženská nevypadá moc spokojeně. Výraz jejího obličeje se skoro vůbec nemění, a to ani když se za okny našeho korábu odehrává nějaká strhující akce (bouračka, nástup Henryho do autobusu atp.). Snad jen v okamžiku, kdy si přisedá k někomu na dvousedačku se mírně, ale opravdu jen pomocí malého zvednutí koutku usměje.

Dva, jež jsou jeden

         Dva stavební dělníci (tipuju je na práci s betonem, kvůli charakteristickejm holínkám se zbytky šedé hmoty; můžu se však mýlit). Starší vždycky sedí u okýnka a sleduje šrumec venku, mladší většinou dřímá. Neslyšel jsem je mezi sebou nikdy promluvit ani slovo.

Rozesmátý bezzubec

         Celkem sympatickej člověk, i když na můj vkus z něj až moc vyvěrá optimismus (to musí bejt přetvářka…).

Jezdí do práce společně s Retardem. Občas osloví i jiný lidi (evidentně nováčky) a okomentuje počasí, politickou situaci nebo popřeje hezkej víkend.

         Zaslechl jsem, jak říkal, že je zrovna ve věku, kdy se obměňují zuby.

Retard

         Těma svejma psíma očima čumí oddaně na R. B. a snaží se svým mini mozečkem (dáme-li dohromady mozkovou kapacitu Retarda a Hooligana, dostaneme kapacitu průměrného občana) vstřebat pár informací. Směje se skoro úplně všemu, co R. B. řekne. R. B. ho toleruje a už jenom za to si zaslouží obdiv. Bejt na jeho místě já, je ze mě brzo vrah.

Hooligan

         Je strašně velikej, hlava plynule navazuje na trup a absence krku vzbuzuje pocit jednolitosti. Sedí vždycky sám. Proč asi?

            Tipuju ho na zasloužilýho fotbalovýho chuligána. Určitě je to pravičák jako prase (tohle přirovnání sedí kompletně) a já ho sleduju vždy jen po očku (levý mám zavřený). Co kdyby v něm zahlídl něco pro něj nelibého? Nerad bych ho naštval.

Afro

         Přinasranej výraz, nic moc zajímavýho na něm není. Někdy klimbá, někdy si čte, ale vždycky, zdůrazňuji vždycky, sleduje co se děje v autobusu.

Štětule

            Normálně se našeho ranního vejletu neúčastní. Je to přece jen dost brzká hodina. Vstoupila na jeviště jako blesk z čistýho nebe. Musel jsem se na ní pořád dívat. Úplně mě fascinovala. Pleť měla v barvě mýho dnešního ranního hovna (se solárkem asi nešetří), pořádně dlouhý nehty, samozřejmě červený, obleček jak pro sedmnáctku a věk tak kolem čtyřiceti. Četla bulvár, co jinýho, že jo?

         Asi dvakrát si všimla, že na ní čumím. Naše oči se střetly a ona se usmála. Pane Bože, pomyslel jsem si. Hodit šavli a totálně se zdiskreditovat před kámošema z korábu? No, dobře to dopadlo.