Složené paže napodobují déšť

a ticho dosud nenarozeného rána

provokuje o další přídavek veršů.

Já však už dávno umřel

jak rozteklá figura zimy.

Nechte mě spát a probouzet

pokud zatoužíte po mých verších

já budu trochu žárlit

kameník zapoměl vytesat básník.

Chci slyšet jak přichází ráno

a závistivci předpovídají můj konec

nechám je při tom.

Jednou i oni ztratí život

ale ta rána navždy zůstanou

nová a nový básníci

co budou čelit hlouposti namyšlenců

uznávajíc jen sami sebe.

A prostý básník padne

nebyl a nepsal zbytečně

pár slov a mých myšlenek

zůstalo v srdci přátel

pro které dokáži umřít.

Mé tělo spalte a popelem

vypalujte názvy knih

touhou odvahou a úsměvem

piště to co já už nikdy nestihnu.

Nechám však srdce

ať se porve se žebry

o pár kousků místa .

A když vyhraje vrátím se psát.