Na zoraných polích mraků

kde zrají kapky

tak studené

až zastaví se srdce

visí blyštivé klíče

kývající se v průvanu

k nimž se upírají

podlité pohledy chodců

již opojeni zabloudili

z noci do dne

vpadnuvše oprýskanými

dveřmi svítání

Na luční pěšině

spatřil jsem podivína

jenž jednou rukou

otevíral pupeny

a z druhé řinčely lopaty

za vlhkou zdí na návrší

obě vedl lhostejně

v dirigentském gestu

a nikdo ze sboru

v němž stojí virtuózové

po boku šmidlalů

netušil, který takt

bije

S bušením ve spáncích

až směšně jsem prchal

přes blátivé pláně

ale namísto ticha

vysoko nad hlavou

lehounké cinkání

sílilo s větrem