poprvý táhnu nočníma Lovosicema

s kytarou na zádech a s chutí na jedno pivo

připadám si jak tenkrát

v Praze na tahu s Jiřím

Tour de Pubs jedno druhý třetí čtvrtý

a celej svět byl nespravedlivej

a celej svět byl úžasnej

pátý šestý

a celej svět mě miloval

a my dva kecali filozofický nesmysly

nejtěžšího kalibru

pak v němým opilství hodili řeč s vrátnou na koleji

teď jdu z práce

sedím v divný pizzerii

kde mladý páry vypadají

že se každou chvíli zvednou a půjdou se spolu vyspat

nahoru do pokoje (kde žádný pokoje nejsou jenom moje vidina)

ale ale...asi je to tím že to tu moc neznám

a slušný hospody maj v tuhle dobu zavřeno

ale...piju Stellu Artois ze sklenice na stopce

ze sklenice na stopce jak buzna

ale...co se dá dělat

ty spíš a kdybys mě viděla

asi by ses smála mý ospalý nejistotě

vlak do Ústí mi jede za hodinu furt lepší sedět tady

než s houmlesama na nádraží i když kdo ví...

dal bych jim bůra a oni mi sdělili pár životních mouder

páč se vyznaj...

né jako já...Stellu Artois ze sklenice na stopce jak buzna

nikdy nepiju Bráník z lahve a vím hovno vo životě...

jojo vím hovno a teď mi navíc ze všeho přeskakuje

ty písmena co se mi rojej na papíře mě za chvíli pohltěj

naštěstí jsem limitovanej papírem áčtyřkou ubohým kouskem stromu

ani vzdech za poraženej kmen možná lok dva

a pak vyrazím

vlak mi jede za padesát minut