A kdyby  z kukátka

tam na mých dveřích

které jsem přelepila

smutečním oznámením

se jen tak pro nic za nic

cizácké oko objevilo

Na nahé tělo nahonem

obléknu župan muže

který se propadl

až k epitafům na hrobě.

A taková to bývala

vážení lidé, paráda

a taková to bývala

no, ehmm, láska. Teď lokty prošoupané

a v kapsách zbytek tabáku.

Co víš a nepovíš

tomu kdo za kukátkem

má místo očí bulvy

tak medicínsky strohé?

Tak zase raději: nečekám návštěvy

včera mi někdo šlápnul

tak trochu rozmarně

na křehkou skořápku.

Jsem jenom jazyk, pane

plazím se,  hbitý slepýš

prachem a vlhkem taky

hlavně však dopředu.

Tam na kopci

kam dorazím

za bůhvíkolik hlemýždích

a zmijích dní

si do okna domu v průčelí

červený muškát postavím

aby se vědělo

že zase bydlím. Že ve mně

řeka kroutivá až k vrbám dorostla

že znovu oplývám

tlustými rybami

co jen tak na palec

když budeš chtít

si ulovíš.