Červené pondělí

   Park se v dešti rozpil do tří barev: bílé, zelené a semtam žluté. I když podle kalendáře přišlo jaro už před 14 dny, zlatý déšť teprve rozkvétal.. Park byl tichý, prázdný, kdo by vyšel v takovém počasí ven, na procházku, kdo by promenoval po cestičkách z mokrého písku…Občas zazpíval pták, občas o dvě ulice dál přejela tramvaj, ale jinak Zuzana slyšela jen kapky, jak bubnují do listů stromů.

    S rozkoší  nastavila dešti tvář. To už nebyl zimní déšť -  tenhle byl vlažný …skoro jako sprcha…Labužnicky si olízla rty, ale poslední léta  déšť neměl  žádnou chuť. To u babičky…u babičky  na vesnici …když byla malá holčička …Každý déšť chutnal po vanilce…

   Od té doby vyrostla…Byla tak dospělá,  že si mohla dát v kavárně v Městském parku rande. Tak velká, že tohle rande nemělo být jen povídací -  měla v plánu se s tím mužem vyspat. Samozřejmě ne v kavárně, ale u něj doma. Tak to bylo domluvené, v kavárně jen hodlali poobědvat.

-         Bude přece to Červené pondělí, navrhl Zuzaně, - pomlázku nemám, tak tě aspoň pozvu na oběd…

Vděčně přijala, proč ne.  Stejně dobré jako cokoliv jiného. Oběd a pak sex…

Její venkovská babička by se pokřižovala:

-Zuzanko, na co to myslíš?! Vždyť jsou Velikonoce…

No právě, co je všechno to šlehání pomlázkou jiného než zástupná soulož…Slunovrat…a tak dále…pohani…a tak dále…Ale babička žila už jenom v Zuzaniných vzpomínkách…a všechno ostatní:  děti na skautské výpravě, exmanžel ve svém pokoji s milenkou…všechno bylo daleko, daleko za třemi barvami: zelenou, žlutou a bílou…

   Čvacht, čvacht…za Zuzanou se ozvaly spěšné kroky…Lekla se a rychle ohlédla…a málem zasmála nahlas…Z postranní cestičky vyšel kominík. Jako by vypadl z obrázku…celý v černém, na hlavě kominickou čapku, přes rameno štětku…a v ruce pomlázku…Velikonoční kominík, tak absurdně krásný obrázek…Ale proč by nemohl být na Velikonoční pondělí v parku kominík, a proč ne s pomlázkou…

- Dobrý den, s dovolením…, usmála se na něj, když ji míjel a sáhla si mu pro štěstí na rameno…

Usmál se taky:  - Ať vám  přinesu štěstí,  podíval se na hodinky a přidal do kroku…

   Ten kominík zvedl Zuzaně náladu…najednou celý svět zrůžověl …bude, dnes bude milovat, umiňovala si,  toho muže, který na ni měl čekat v kavárně…Nebude ho už vodit za nos, byl tak hodný, tak oddaný…někdy jí přišlo, že ho využívá…ale dnes ne…dnes bude hodná, něžná…

   Bílá kostka Výletní kavárny zasvítila mezi stromy…Zuzana se schovala pod blízký kaštan…a vytáhla z tašky zrcátko…Pokoušela si namalovat aspoň rty, ale kapky, které stékaly po zrcátku, kdo to říkal, babičko, že pod stromem prší míň?, jí vracely obrysy vlastních rtů jako v zrcadlovém bludišti, tak toho nakonec nechala… Z vlasů si stáhla mokrou sametku, a nechala je běžet po límci bundy až na ramena.

Naposledy se rozhlédla po třech barvách parku…a vstoupila do kavárny…

Kromě nudící se servírky za barovým pultem a vrchního, který leštil sklenice, tam nikdo nebyl…Posadila se k nejbližšímu stolku a objednala si kávu…Vytáhla mobil, aby zkontrolovala čas…čas souhlasil, ale ta zpráva začínala nějak špatně:

Promiň, že ti to neřeknu osobně, ale jsem zbabělec jako většina chlapů…

Deset zpráv mi poslal, při jeho tarifu a šetrnosti…to mám místo oběda, pomyslela si Zuzana hořce.

Byla pod střechou, nebyla clona deště, všechno se vrátilo…Schovala tvář do rukou…

Podruhé během hodiny se lekla. Někdo odsunul židli u jejího stolu…

-          

-         Kde jste byl? , zeptala se vyjeveně…

- Nebojte se, na záchodě, proto jste mě neviděla, odpověděl kominík.. Smím?…Přikývla,ale současně namítla:  -Nebudu asi dobrá společnice…

   K cizím lidem se chovej slušně, Zuzanko, promluvila zase babička, ….nemůžou za to, co tě trápí…

Ten chlap ale nevypadal vůbec špatně…a navíc se nehodlal vzdát…

-Už vás někdo vyšlehal? Pletl jsem jí sám, kývl na pomlázku opřenou o zeď,- a …přítelkyně nepřišla..a už asi nepřijde…a už asi nikdy…na vteřinu odvrátil hlavu…a pak se lehce jedním prstem dotkl Zuzanina ramene…

-         Možná mi přinesete štěstí…aspoň dneska, dodal rychle. Můžu vás pozvat na oběd?

Zuzanu něco napadlo a pohlédla na pomlázku. Pentle měla zelené, žluté a bílé.

/12.dubna 2004, 11:11 hodin, Velikonoční pondělí/