Je mlha, štiplavá.

Jako když

na autobusovém nádraží

startuje najednou

ve čtyři hodiny ráno

celé hnízdo ospalých

namodralých

autobusů roztlemených

líně jako draci vydechují výpary

nafty, sedají do klína

ospale kuňkají, že už už za rohem

se k vzletu chystají

na křídlech žilnatých

že rozvezou jak pekaři

ten trochu nevábný

příděl pro šachty.

I v pondělí, i ráno

se smáli havíři

na mladou průvodčí.

V Orlové na předměstí

stávala babka

 vezla se jednu, dvě, tři zastávky

 nosila holce, v jejíž tváři pihy

svítily jako krejcary

ještě teplé buchty

a termosku žhavé  kávy.

Musíš se dobře živit

děvuško průsvitná.

Znala jsem všechny

zkřivené stromy u cesty.

Hospody svítily lákavě

jako tlamy milenců

zpovykaných. Byla jsem

jako ze skály.

Byla jsem rachitický

úsměvný andílek

z jednoho kusu uhlí

do něžna vytesaný.