Šedesátá léta byla duchovní i kulturní revolucí, jejíž kořeny ležely v polovině padesátých let. Počátkem sedmdesátých let začal duch Radosti, Lásky a Tvořivosti slábnout pro nezájem. Revoluce se nezdařila, přišla deprese, negativismus a povrchní komerce, jež trvá dodnes.

Hnutí však nezmizelo úplně. Na jeho základech vytvořených osobnostmi jako filozof Aldous Huxley či Allan Ginsberg navázali další, Terence McKenna a například náš Stanislav Grof. Nové hnutí nazývané New Age už není tak početné a celosvětové, ale výsledky má.

Jeho podstatu je možno vykládat různě, není v něm místo pro dogma, vyznání víry. Nemá ani hierarchii, není to církev, nikdo nikomu nepřikazuje v co či koho má věřit. Víra tu nic moc neznamená. Rozhodně však neodmítá žádné náboženství a využívá osvědčených metod všeho od šamanismu až po elektronické měření vln alfa a théta. Jde v něm totiž hlavně o prožitkové sebepoznávání.

Je na každém, aby si hledal svoji Cestu. Mnozí se sice k němu hlásí, ačkoliv pouze opakují zkušenosti jiných. Jiní ani nevědí, že takové hnutí je a přitom jsou jeho zasvěcenci. To však vůbec nevadí, ve Stvoření je místo pro všechny. Skutečnost, nazývaná mnohými Bůh, totiž učí každého podle jeho možností a schopností. Před milionem let i nyní v podstatě stejně. Hlavní je ochota, to ostatní přijde ve svém čase.