SILVESTROVSKÁ

Slíbal jsem krůpěje mešního vína,

z hrdla láhve rudých rtů,

to krvavá viněta byla vinna

špínou mých idylických snů.

Proklatým mourem bolavého citu,

který už dávno kamsi vyprchal,

v křečovém zasmání života žertu,

zjizvené srdce drtí dál a dál.

Když k ránu a sám k spánku uléhám,

okno do noci v zoufalství otevřené,

své nitro otvírám a zavírám,

jak žábry ryby zpola udušené.

V divokých snech se potom zmítám

a peklu vlastní duši upisuji,

v transu panenské roucho svírám:

v něm rudé skvrny vína se mi smějí.