Naty (Občasný,Redaktor)

Ach jo, kluci, vy to moc rozebíráte.

Do mě ty egilovy věci vplouvaj samovolně, jako hudba, nebo dojem z obrazu, (teď myslím výtvarného, nikoli básnického).

Vyprovokována Jelenem, prošla jsem si to ještě dvakrát, a hledala "logický" smysl.

Našla jsem si takový, který je pravděpodobně zcela jiný, než jeden z vás našel, či nenašel, a druhý do básně vložil.

Ale nezávisle na tom, do mě ta báseň, jako většina egilových věcí, prostě bez problémů vklouzla a rozezněla sebe i mě.

jelen (Občasný)

Chceš tím naznačit, že smysl textu je v kontextu jednotlivých slov? A ne drůza obrazů evokovaných jednotlivými slovními spojeními?

Otec? No to je ten po ramena v zemi, jestli tomu rozumím správně, tak to představuje sex? Zároveň je tím tísněn (ploty v zádech, uhlí pod nohama). Asi je snaha vyjádřit jeho organickou podstatu (rozložitelnost psa, špinavé límce) a klesající tendence, stárnutí (krvácení košil). Ale jak dál, stále mi uniká význam prostorové disproporce mezi názvem, který ve mě vyvolává pocit prostoru otevřeného pro let se sevřeností zahrady samotné básně. Rozkmitané srdce zvonu... nemůžu si pomoct, ale vidím v tom dynamickou krajinu z obrazu impresionoistickýho malíře. Nebo si tím měl na mysli něco jiného? Křesťanskou tradici, smrt, životní cyklus?

No, když si to vezmu z této stránky, tak ten muž s uhlím pod nohama může být pohřben ne zaživa, ale za mrtva. To by vysvětlovalo ty košile, i rozložitelnost psa, dokonce i suché vlasy a zahradu vycpanou senem. Ne, ta smrt a pohřbení mi tam nesedí, ani v kontextu se zvony.

Sakryš, je možné vůbec takhle vykládat smysl básně? Cítím se při tom, jako tápající kartářka.

egil (Občasný,Redaktor)

"Chceš tím naznačit, že smysl textu je v kontextu jednotlivých slov? A ne drůza obrazů evokovaných jednotlivými slovními spojeními?"

Nic takového jsem neřekl;) Navíc... tento tvůj výrok je prázdný. Nesmyslný. Opomínáš v něm vztah pojmenovávané věci a pojmu. A to, že jakýkoli obraz může být pouze na základě věcných vztahů jsoucen (v básni: slov k nim odkazujících).  

A k tomu, co jsem napsal výše (obecné symboly atd..):

Podívej, pokud chceš porozumět básni, musíš si nejprve vytvořit předporozumění - "o čem asi tak" ... Báseň několikrát přečteš celou a začneš tušit. Pokud ne, nemusí, to být tou básní. Dobré je v této fázi všímat si obecných symbolů. Tímto si vytvoříš klíč, jímž pak obrazy básně odmykáš - dávají ti význam v jednom stanoveném rámci. Toť vše k nejfrekventovanější interpretační metodě (jíž se člověk může vyvarovat různých nadinterpretací).

jelen (Občasný)

OK, blbě jsem se vyjádřil, co bys řekl na kontext mezi pojmy?

Předporozumění na základě obecných pojmů, budiž, ale co je to obecný pojem? Uvedl jsi otec a paměť, proč třeba ne zahrada, košile, nebo plot. Držel-li bych se doslova této metody, skončil bych konstatováním, že báseň je o otci, o paměti, zahradě, košilích, živůtku, psovi a zvonu. Jestli jsem dobře pochopil tvůj výraz předporozumění, tak si mám z těchto pojmů? udělat průnik a tím pak konkretizovat materiál jednotlivých tvarů na obrazy.

Naty (Občasný,Redaktor)

Schválně, jestli se hodně pletu.

Vidím tam "dva" muže, stejně, jako dvě košile: tebe jako otce, a tebe procházejícího kolem.

Pokud to nedotáhnem do konce a nepromíntu si tam tebe v každém z tvých jednotlivých mužských předků, a zároveň v každém z tvých případných mužských potomků.

Sakra, to si moje fantazie zařádila, co?

egil (Občasný,Redaktor)

***!! sakryš, Naty... Na chlup přesně... Ty tři v jednom jsi pochopila naprosto správně (minulost, přítomnost, budoucnost)! Děkuji. Ani nevíš, jak si toho vážím... Je pro mě cenné vědět, že moje texty jsou pro čtenáře uchopitelné.

egil (Občasný,Redaktor)

Především při kontextové interpredaci jsou symboly tím nejpodstatnějším. Vyjádřil jsem se špatně, měl jsem říct "obecných výrazů", protože symbol vzniká teprve až opakavaným použitím slova, výrazu.

Všímat si obecných výrazů (třeba paměť), pak popřemýšlet, kdo je ten "za mnou", kdo ten "přede mnou", kdo je "já" (všimni si, jak se mění osoby), proč dvě košile tří mužů (ta třetí, nepřítomná košile je lyrický subjekt budoucí:) atd atd.

Název taktéž odkauje k časovosti (srdce zvonu se pohybem kolem nulové polohy přelévá do dvou stran + tep atd.).

A mázdra: mázdra je doslova něco jako povlak.

přeneseně se říká, že oči mrtvého potáhla mázdra (byly skelné a znehybněly) - tento význam je zde podstatný. Přeměna přítomnosti v minulost. Je v tom až jistý fatalismus.