Cesta napříč polem

Táhla se až k obzoru
cesta mezi poli,
mezi poli kde zrovna dozrávalo obilí,
klasy se mírně pohupovaly ve větru a tiše chrastily
cesta byla dlouhá a rovná,
dvě udusané kolejnice,
od projíždějících kombajnů.
Hlína se za teplých dní rozpadala na prach,
který se čas od času šplhal k obloze,
v jednom místě cestu protínaly sloupy elektrického vedení.
když jste pod nimi procházeli,
dalo se dobře zaslechnout slabé a zlověstné vrčení elektřiny,
praskání a chrčení,
a člověk pod nimi nerad dluhou zůstával,
zvláště když se zatahovala obloha,
černala,
vzduch ztěžknul a zvlhčel,
po nebi se rozsvěcovaly zářivé blesky fotoaparátů,
v pozadí burácel hrom,
stále silněji a silněji,
blížil se pomalu a neústupně jako buldozer,
začínaly se spuštět první dešťové kapky,
veliké jako desetihaléře,
dopadaly do prachu cesty a nechávaly v nich vytlačená kolečka,
zvedal se vítr a zběsile pročechrával obilí,
z jedné stranu na druhou,
zvonění klasů se proměnilo ve zvuk tisíců nazlobených chřestýšů,
to byly ty chvíle,
kdy nikdo nerad zůstával dlouze stát
pod sloupy elektrického vedení...