Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 13.11.
Tibor
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Mystika, filosofie
 > Mystika, filosofie
 > Filosofie
 > Náboženství
 > Duševno, mystika
 > Literatura, odkazy
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Vzpomínky na osmnáctou meditační operaci
Autor: romann (Občasný) - publikováno 21.2.2001 (08:24:00), v časopise 21.2.2001
Byla TAK Jiná než předešlé! Nikdy jsem nic tak silného nezažil. V dlouhém a hlubokém ponoru 60 - 70 procent do 6,5té božské dimenze jsem poznal nejvíce vzdálené Tváře Boha, nejprve ohromující kruhy archetypů, obraz Absolutna. Viděl jsem také, jak se Realita překlápí jako v kaleidoskopu do úplně jiných a jiných stavů totálně odlišných od našeho chápání reality. Z času se stával prostor, z něj božský zákon a z něj další a další základní archetyp. Dokonalý procesor hleděl na Svou hru a současně ji byl. Rozpadaly se mi tam všechny představy o mě i o světě. Ve vizích a pocitech jsem uviděl, že je vše jinak. Je jen božská virtuální Hra. Vše co se děje se nepohybuje "ze sebe", ale je vedeno střípkem Absolutna z míst zcela mimo prostor a čas. Uvědomil jsem si Nekonečné, Věčné a Dokonalé Stvoření, jež bylo samo Bohem a pocítil podíl na Něm.
Chápal jsem vše jen zčásti, ale to stačilo k úplnému ohromení. Přemýšlel jsem, jak se s tím srovnám a uvědomil si strach z Velikosti Boha. Právě toto poznamenalo mnohé mystiky. Poznal jsem souvislosti, jež jsou již zcela ezoterické. Pochopil jsem, co znamená se Mu odevzdat a dostal strach z okamžitého konce ega. Ale v čem je vlastně problém? Já se strašně bojím, že budu žít úplně Jinak. Cítil jsem smutek za starým, navždy opuštěným životním stylem a poznal, že nevládnu sám sebou tak, jak jsem si myslel a to mě trochu očistilo. Mám se stabilizovat, prohloubit vnímání a už křečovitě nespěchat kupředu.
Po návratu z božského světa průzračně křišťálového hyperprostoru jsem si nedovedl vzpomenout, jak jsem Tam mohl vidět, že Vše je vlastně dokonalé už Teď. Čtu si po sobě ezoterické texty a nerozumím, co jsem těmi slovy myslel. Neumím už ani popsat, jak chutná hyperprostor Věčnosti, necítím Ho. Nevím také, zda je v nirváně individualita nebo ne, z vizí nebyla příliš patrná. Zapomněl jsem i na detaily z fascinace Boha z vlastní Dokonalosti, kterou ukazoval v mnoha stejně dokonalých pohledech a ještě ji zvětšoval až k závrati. Nemohl jsem si ani upamatovat na detaily ohromujícího zjištění, že v jiném úhlu pohledu existují úplně jiné a neznámé ekvivalentní životy, jež také žijeme. Trochu se to podobalo automatickým kresbám, ale bylo to Tam dokonale pochopeno se všemi souvislostmi, jež jsem už zapomněl. Nikoliv však verbálně, ale ve všezahrnujících pocitech.
Poznal jsem také, že děje nakonec nejsou to hlavní. Vždy je vše do nekonečna, jsou děje za ději, pozadí souvislosti za pozadím, podstata za podstatou, světy za světy, vždy rychlejší, složitější, silnější. To je Věčný život, božská Hra. Odhalit v kameni Absolutno, to dá práci. Jen Ono zná Vše. Na otázku, jaký čas jsem to v nirváně vlastně prožíval, mi sedmá nirvanická dimenze řekla, že je sama časem. Proto Kristus řekl, že Jeho království je z jiného Světa. Nižší nikdy nemůže pochopit vyšší, jen do Něj může vstoupit, ale pak už není tím, čím bylo. Pak je Mu také jasné, že vnitřek je vnějšek. Jisté je, že v příští podobné meditaci si vše opět s ohromením uvědomím a pak to zase zapomenu. Meditace s hlubokým ponorem do božského pocitu způsobovala občasnou destabilitu. Trvala pět dní, po ní přišla třítýdenní únava.
V dalších meditacích jsem nevnímal jen božské vědomí, ale tíseň i zesílené lidské pocity, aby si uvědomil co dělám jiným a sobě. Procházením bolestivého pocitu docházelo k proměně vědomí a rozpouštěla se astrální klec i necitlivé vnímání druhých.



Poznámky k tomuto příspěvku
romann (Občasný) - 22.2.2001 > DODATEK: Viděl jsem tam kruhy archetypů jako útržky dějů pospojované dohromady. Projevovala se v nich radost – bolest, dobro - zlo, úsilí - odpočinek atd, ale ne podle časové návaznosti. To, co děje vyvolávalo bylo na dalších kruzích.
O nirváně Miloš ještě ze zkušeností dodal, že je mimo čas, minulost, jakékoliv děje, ale jsou tam skryté. Vše je v kouli archetypů a vnímáš pocit. Myšlení je tam jako promítání filmu Života.
Sedmá dimenze mě teď poučila o odrazech v zrcadlech. Všude a Vše ve Všem se odráží Ona Sama, dokonalá Dokonalost. Vše je Ona. I v nás, i když si myslíme, že jsme nedokonalí. Dokonce i ve všech okamžicích našeho vývoje, tj. pro nás v budoucnosti i minulosti miliard let.
Na otázku o nadnirvanických dimenzích mi řekla, že jsou navíc vyvolávacími Příčinami, Energiemi a archetypy Absolutna. Ale podstata je vždy Ona. Jaká je pak dvanáctá dimenze? Totéž co Já, i když má cosi víc do Úplnosti.
Proto také řekl Kristus, že je v Otci, i když Bůh Otec je z vyšší dimenze.

<reagovat 
Honza P. (Občasný) - 22.2.2001 > To je ale chaos. Jak se dostáváš do těch dimenzí. Modlitbou? Meditací? Nebo to máš jako nějakou "parapsychologickou" schopnost?
(nepočítám s tím, že by mohlo jít o následek psychogenní drogy - to by stejně byla "meditace" úplně nanic - jednalo by se o falešný svět představ vytvořený chemií).

<reagovat 
romann (Občasný) - 23.2.2001 > To není chaos, ale božská výuka, návštěva svatební místnosti, Honzo, přečti si díla křesťanských mystiků, sv.Terezy z Avily, sv. Jana z Kříže, Eckharta, Ruysbroecka. Dostat se tam je ovšem úkol na mnoho let, i když někomu to jde hned. Stačí poslouchat gregoriánské chorály s doprovodem, zavolat Boha a požádat ho o vstup do království nebeského. Po několika letech už jsi v těch stavech trvale, ale jsou slabší a dobře přijímané. to je pak krásný život, plný Boha!
<reagovat 
romann (Občasný) - 23.2.2001 > Popis doteku Boha z minulého století:Cítila jsem, že ztrácím sebe. Pak jsem pocítila sladkou hrůzu a ztratila své vědomí totožnosti. Nebylo možno se udržet. Hned nato přišla chvíle zanícení, unesení a nadšení tak mohutného, že celý vesmír zůstal klidně stát, jakoby omámen nepopsatelnou majestátností podívané. Vše milující, jediný, dokonalý. Všude jen dokonalá moudrost, pravda, láska, čistota.
Viděla jsem mohutnou vizi atomu, z něhož je vesmír stvořen (pozn.- pravděpodobně kruhy archetypů). Nevím, zda materiálně či duchovně, ale viděla jsem Věčné Stvoření, jak kosmos přechází z pořádku do pořádku. Jaká radost vidět, že nikde není vynechán ani článeček, vše je na svém místě a vše přijde ve svém čase. Vesmírný život je naplněn láskou. Nevím, jak dlouho trval tento mohutný stav unesení, mě se zdálo to být věčností, třebaže se jednalo o několik okamžiků. Pak nastalo uvolnění a blažené slzy zanícení vytryskly z mých očí. Byla jsem spasena, na velké cestě vzhůru, kterou musí lidství nastoupit. Všechna přání mého srdce byla uspokojena, každá otázka odpovězena, řeka došla oceánu. Milovala jsem nesmírně a byla jsem nesmírně milována. Vesmírný příliv mi působil vlny radosti, spokojenosti a tryskal na mne proudy vonného balzámu útěchy. Nekonečná láska a něžnost se na mne řinula jako svatý olej uzdravující všechna má zranění, všechny mé bolesti. Jak směšné a dětinské jsou všechny svévole a nespokojenosti v Přítomnosti této jasné a klidné majestátnosti.
Nerozčiluji se již, jak jsem dříve činívala, ale jsem tichá i když zřím zármutek celého světa, když vidím tu nízkost, prostřednost a úzkost bez konce. Ach, ten sladký, věčný úsměv Přírody. Nic se k němu nedá přirovnat. Vše bylo, jest a bude dobré.
Byly chvíle, kdy mé cítění bylo zavaleno takovou silou, že se stávalo bolestivým. Toto extrémní nadšení mě vyčerpávalo a přála jsem si již mít opět všední den. Dívala jsem se starostlivě do budoucna, neboť všechno to štěstí bylo tak úžasné, že jsem je nemohla unést. Ach, my se domníváme, že vidíme skutečnost. Jak jsme slepí, kéž bychom v pravdě viděli.
Jednoho jitra roku 1894 jsem se dívala šťastna a unesena pohnutím na květiny a tu mi připadlo, že mi v nitru odpadl jakýsi závoj a já chápala, že i veškeré rostlinstvo má život a vědomí. Měla jsem pocit, že jsem sjednocena s přírodou, jako bych byla jinou bytostí, oddělenou od druhých a přece současně spojená se vším. Vím, že pod veškerým neklidem a rozptýleností života je nekonečný oceán klidu, jež nemůže nic rozvrátit. Nesmírný vlastní mír přírody je nade všechno chápání.

<reagovat 
Čtenář - 14.5.2001 > Si vůl!
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter