nikdy jsem nedokázal překousnout to s tím Husem
i ta posloupnost zdála se být kostrbatá
a tak jsem šel strhnout ten váš sloup
aby nestál tak blízko Pravdy milujte.
trochu jsem si přál, aby ukojil nenasytnost vlků
abych uslyšel jeho hlas v Betlémské kapli
aby toho dne nehořela vatra svědomí
nenažranců v Kostnici
půl tisíce let čekal jsem než někdo setře pavučiny
i to „je mi líto“, znělo jen na půl úst
jako by krev byla vodou a již nekřičela
z misálu vrahounů v sutaně lásky
do vlasů čas ti vetřel gel holubího trusu
nemyslím, že tě tím sametovým podvodem obelstili
cožpak jsme nadarmo cinkali klíči
otvíraje bránu disidentům jež se změní v despoty
čekám na tvou modlitbu po niž v břiše nekručí
dříve než nás hlad vytáhne před brány parlamentu
jen kdyby šlo křičet demise bez defenestrace
pak by jistě naše ruce nebyly potřísněny krví
|