Ve vlasech vítr

chtivá po volnosti ztrácí účes

vrhá se jak povodeň bílých kapesníků

po hlavicích slunečnic běží

do hlubin srdce kde vše hoří

rozprostřený proud

piješ tváře květů tajemství

na vzpomínky vlasů

na poezii svých nohou

kde skrýváš červenání večerních uliček

do tenkých pláštěnek bez hluku

spěchá do objetí.