Zelený kormorán třpytných křídel
Doteky slunce peruť mu mění
Tím žárem oslepnuv upadám v snění
Plamen mává že je můj přítel
Pak svist větru kolem uší
Propastná rokle prameny řek
Omamná vůně pro mou duši
Prchlá ozvěna co kdysi skřek
Rychlejší orlů zdá se ten let
S ohněm si hrá a nehledí zpět

Kol lidských domů béře svou cestu
Peříčko upadlo je v úrodné půdě
Již za chvíli kohout zde barví vše rudě
Popálen, příště snad vyhne se městu
Vznosných přes borovic, jabloní sady
Nad hroty skal zde jezer co očí
V lánech zlatých, stín letců má jediné vady
I s pomníkem padlých rychle se loučí
Skrz mračna sněžná letí jak šíp
Však zpět se brát teď bylo by líp