jsem zašlápnutá,
tělo mi na slunci dřevění
a já: tak ráda bych tě napravila,
taky se nehnu
aspoň, že mi tě prošlápli
nablízku, budeme spolu mluvit,
i když, - jak moc jsi hluboká?
-- nevidím tě
nevidím se...
--
jaké to je se dotýkat?
nevím: nechali mě tu prvně,
znám jen bolest ze slunce,
to vždycky stárnu...
jaké to je: utíkat?
to letíš, jako když se nese chmýří
přes cestu
a pak -jako kámen, svalíš se na zem
- jako den za dnem -
z kamenů mám ohnutá záda...
mně z nich někdy praskne i na bocích
--
bojím se písku, - že nás zavalí...
ještě ti chci povídat!
ještě poslouchám!
...
|