|
| |
 |
Borůvka a Měsíc IV.
Autor: Black (Občasný) - publikováno 13.3.2001 (19:08:49), v časopise 14.3.2001
|
|  |
Měsíc ji nemohl nikde najít. Byl zoufalý. Ani se Sluncem se už nebavil. Všechno ho přestalo bavit. Co se jen mohlo stát s jeho Borůvkou? Proč ji jen nechránil, jak slíbil? Nechtěl už dál svítit a dívat se dolů na ty šťastné dvounožce.
Myslel na ni pořád. Častěji, než když tady byla.
Proč jsem si až tak pozdě uvědomil, že ji miluji? Proč jsem si jí nevážil už předtím? Ona mě měla určitě taky ráda, tak proč jsem se jí více nevěnoval? Proč jsem jí nedokázal projevit svou lásku? Teď už je na všechno pozdě.
„Ale Měsíci, přece by sis kvůli nějaké obyčejné Borůvce nezničil život!“
„Ach, Slunce, ty tomu asi nerozumíš. Poznala jsi někdy lásku? Já asi ano. Ale pozdě. Nevíš, co se s ní stalo?“
„Někdo jí vyrval z té hnědé hmoty a odnesl do těch krychlových komůrek. Pak jsem jen zaslechla, jak pomalu umřela. Co děláš dnes večer, Měsíci?“
„Jak teď můžeš myslet na sebe? Ona je mrtvá!? Pak tedy nemá cenu žít.“
„Ty asi opravdu nemáš rozum! Kvůli jedné pitomé, malé, nevýznamné borůvky, by jsi chtěl skončit se svým vzácným životem? Co budou bez tebe ti dole dělat? A myslel jsi taky na mě? Co bych bez tebe dělala já?“
Zastyděl se nad svou sobeckostí.
„Měsíci, pokud tě to utěší, ani ty tu nejsi na věky. Za několik milionů let tady nebudeš.“
To ho povzbudilo. Pak by mohl Borůvku zase spatřit a vše jí vynahradit. Uvědomil si, že ho má Slunce stále rádo. Nechtěl si nechat ujít i tuto šanci na lásku.
„Slunce, co myslíš, mohli bychom to dát znovu dohromady?“
„Už jsem si myslela, že to nikdy nevyslovíš! Samozřejmě! A tou borůvkou se už netrap.“
„Nebudu.“
Ale věděl, že na ni nikdy nezapomene a že ona bude ta jediná, komu bude patřit jeho měsíčné srdce.
Můžeme pouze doufat, že se Měsíc s Borůvkou ještě někdy setkají, že jejich láska najde klid. Otázkou je, co je po smrti – jestli další život, nebo pouhé tmavé nic.
|
|
|
