Rozpolcený v příkopě tiše leží

krásně na něj sněží

Ve studené peřině odpočívá

Proplout těmi závějemi

a namířit si přímo k moři

Každou vločku si vzít sebou.

Co však dělá špatně

žádná na něm nevydrží.

Zasypaný je již celý,

a žádná u něj není

Tiše leží dál a přemítá.

Zima je mu a vidět skoro není.

Příkop vybral si k rozhodnutí,

ale žádná nevydrží, tak ať.

Rozletěl se k moři, teď již bez vloček.

Odletěl sám. Tělo tam raději nechal.