Když bereš jemné vlání ve mně

prolétám s tebou dužninami mraků

jak závoje jsou dlaně nadoblačných víl

bez konce před námi se táhnou

přeludy jasně bílých vzdušných vraků

 

Když slétáme a mluvíš k mořské modři 

tebou vzpěněná hláď chrání si nedotčené hlubiny

nádherné suknice podmořských paní

                                        prohnou se a zvlní

divoce ke krajnosti pobřeží jsou hnány

 

a moře parketem je tance ve tvém zdroji

rybářských lodí s obnaženou posádkou   

úkazy ryb jsou náhle nedohledné pusté

a ve tvé náruči život i smrt jsou zchystány

v podobě ztišení a lodních kotev  

anebo rozmetání na útesech nejbližší země