|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
"Děkuji, už půjdeme," prohodil polohlasně Aldaron, aniž by vzhlédl od roztřeseného mladíka sedícího vedle něj, a hodil na stůl pár mincí. Hostinský je nedbale shrábl a zamručel tuctové poděkování. Aldaron se zvedl, urovnal si plášť a popadl kluka za rameno. Surově jej vyvlekl před hospodu. Dobře věděl, jak moc si musí dávat pozor. Nechal ho jít metr před sebou, přesně tak, aby nic neriskoval. Léta zkušenosti jej obdařila předvídavostí a až přehnanou jistotou.
Za prvním rohem zahnuli doleva, do malé špinavé uličky. Přestože kraji dávno vládla noc, Aldaron viděl stejně dobře jako ve dne. Neušlo mu nic. Ještě nikdy mu neušlo nic, co by nemělo. Možná právě díky tomu byl ještě naživu.
Když usoudil, že došli dost daleko, udělal dva rychlé kroky a vší silou svých ocelových paží mrštil mladíka proti zdi. Pak ho obrátil obličejem proti sobě a přátelsky se na něj usmál.
"Tak Marco, udělal jsi, jak jsem říkal?!"
"Ano jistě, pane," přitakával Marco horečnatě roztřeseným hlasem. "Udělal jsem to přesně tak, jak jste mi řekl. Šel jsem za Frede…"
"To stačí!" přerušil ho rázně Aldaron. "Jsem rád, žes mne nezklamal." Sáhl do vnitřní kapsy svého pláště, vyndal vekou zlatou minci a podal ji Marcovi. "Budeš ji potřebovat… A teď zmiz!" vyzval ho.
Marco se úslužně uklonil a klopýtavým krokem se rozeběhl zpět. Aldaron stál a přemítal. Měl teď, co chtěl? Devět týdnů pátral po celé zemi, nachodil stovky mil, vyslechl desítky lidí… Jeho čest měla váhu, velela mu, že nesmí zklamat. Ani teď ani nikdy jindy…
Již byl blízko, hodně blízko. Hluboko v jeho nitru však hlodala obava. Obava, že něco není v pořádku. Síla, moc, zkušenost… To vše se v něm snoubilo v dokonalost. To vše teď ale tušilo, že něco je jinak. Možná intuice, možná záhadná síla mocné magie napovídaly mu, že teď a tady musí učinit rozhodnutí, na kterém bude záviset jeho úspěch. Cosi nebylo podle plánu, cosi potřebovalo pozměnit…
"Marco!" křikl do tmy za utíkajícím chlapcem. Srdce se mu rozbušilo, tak jako nikdy se mu roztřásla kolena. Chladný, mocný a výjimečný teď prohrál sám se sebou…
"Ano, pane," ozval se Marco nejistě a otočil se.
"Promiň…," řekl Aldaron nejvážnějším hlasem a sklonil hlavu. Krátkým zaklínadlem uvolnil nejkrutější dávku magie ve svém životě. Marco padl mrtev na zem…
* * *
Frederik se ještě nikdy necítil tak ohrožený. Potily se mu ruce, vysychalo hrdlo. O králi zlodějů zasvěcení říkali, že je to muž bez nervů, nezasvěcení, že bez cti. Člověk mimo zákon snad ani žádnou mít nemůže. Strach však ano. Strach o život. Tak, jako nyní.
Věděl, že se ho mág Aldaron vydal hledat, netušil však, že by ho mohl najít tak brzy. Kdyby ho dostal, byl by konec. Aldaron je mocný a spravedlivý. A navíc, ještě nikdy se nestalo, že by nesplnil svůj úkol, ještě nikdy nezklamal.
Nebylo tak složité prokouknout Marca, jenž ho měl vlákat do pasti. Kdyby byl šel do toho domu, zemřel by. Aldaron je nejen lovcem, ale i soudcem. Marco by to ale za peníze neudělal, ten proklatý mág…! Snad se jen nestalo nic vážného, snad je Am v pořádku…
Tma Frederikovi nebránila v tom, aby viděl co se děje na ulici pod ním. Se svými vytříbenými smysly by se dokázal orientovat na daleko horších místech. A tady na střeše byl nejen v bezpečí, ale měl i přehled. Čekal, až se Aldaron vydá k Halvarovu domu. Pak se sebere a zmizí co nejdál odtud. Kamkoliv, stejně vlastně není nikde doma… A pro Amandu se vrátí, až bude po nebezpečí, ačkoliv mu nebylo úplně jasné, jak se může takhle odhodlaného pronásledovatele zbavit. Pro zloděje ale není žádná potupa vzít nohy na ramena.
Náhle mu ztuhla krev v žilách. Vyděšeně zíral dolů na ulici a nebyl schopen rozmyslu ani pohybu. Stalo se něco, co se rozhodně stát nemělo, něco, co změnilo přítomnost a zničilo budoucnost. Frederik věděl, že je zle…
* * *
Dveře tiše zaskřípaly, stejně jako prkenná podlaha. Frederik by nikdy takový hluk nepřipustil, teď na tom však nesešlo, teď byla jakákoliv přehnaná obezřetnost zbytečná. V obou rukou pevně svíral meč. Dveře se samy zavřely. Matný lesk temné oceli jej očekával na opačném konci místnosti. Šedá silueta postavy se zdála na člověka příliš mohutná.
"Jak…" chtěl promluvit, ale sevřelo se mu hrdlo. Byl mužem z kamene, s city otupělými pohnutou minulostí… Přesto teď nedokázal potlačit slzy. "Jak jsi mohl?"
Aldaronovi se podařilo promluvit vyrovnanějším hlasem. "Každá spravedlnost, drahý Frederiku Delgaro, každá spravedlnost potřebuje oběti…"
"Spravedlnost?!" křikl Frederik chvějícím se hlasem. "Odvoláváš se na spravedlnost, ale je to jen zástěrka pro tvůj boj, tvou touhu…!" Znovu mu selhal hlas.
Slovo "možná" vyslovil Aldaron jen polohlasně. "Kdybys mi teď utekl, trvalo by dlouho, než bych tě zas našel. Za tu dobu by zemřeli další lidé…"
"Mou rukou nebo tvou?!" vyhrkl zloděj v zoufalé sebeobraně.
"Já…já prostě nesměl udělat chybu, nechat něco náhodě…"
Fred se rezignovaně ušklíbl. "A tos při tom čekal, že já skočím na tak…" náhle se zarazil, neboť se obával, že pochopil. Roztřásla se mu kolena.
"Ne…!" zaznělo do nastalého ticha.
Zděšení, opovržení i vztek na několik chvil zmrazily krále zlodějů. "Jak…může…," snažil se formulovat slova, "jak vůbec může člověk, který se navíc ohání spravedlností, udělat něco tak…tak odporného…?!"
"Jsi zloděj a vrah! I přes to máš ale dost cti na to, abys toho kluka nenechal zemřít jen tak! Věděl jsem to…"
"Takový je tedy pověstný Aldaron?! Takhle vykonává spravedlnost?! Taková je jeho čest, stojí za víc, než za lidský život?! Pak nejsi o nic lepší než já…" Frederik se hořce usmál. Nikdy nebyl v situaci jako nyní, nikdy nehledal tolik odpovědí, tolik řešení. "Ať zemřu jako král, ne jako zloděj," prohodil tiše, aby zahnal předchozí slova, a odhodlaně vykročil.
"Nikdy bych si nevsadil na to, že se proti mně postavíš dobrovolně," řekl mág. V podvědomí mu vězelo vše, co bylo řečeno a svazovalo mu ruce i nohy. Nechtěl a neuměl však změnit své rozhodnutí.
"Já zas na to, že mi dáš možnost se bránit," odvětil král zlodějů.
Nocí se rozlehl třeskot zbraní…
* * *
Byli dva. Dva mistři. Síla a magie na jedné straně, obratnost a umění na straně druhé. V šeré místnosti oba tančili svůj tanec smrti…
Ač Fred ovládal meč jako málokdo, stěží se bránil tvrdým úderům zuřivého mága. Černá čepel jako by byla součástí Aldaronovy paže, jako by pohyb ruky byl pohybem zbraně. Frederik věděl, co je to za zbraň, těchto mečů na světě není mnoho. A mají je jen ti nejmocnější…
Teď ale stál mocný proti mocnému, bez ohledu na zbraň. Stejně jako Fred instinktivně uhýbal před ničivou smrští Aldaronových útoků, mířily jeho výpady do prázdna. Kouzla činila Aldarona nezasažitelným. Oba však, udatní, zkušení i výjimeční, byli jen lidé…
Těžká rána, do které Aldaron vložil snad více síly než již v tuto chvíli měl, se Frederikovi svezla po čepeli a jen o vlásek minula levé rameno. Mág trochu ustoupil, aby znovu nabyl rovnováhy. Fred musel jednat, již byl příliš zesláblý a ruce jej bolely od obrovské námahy, kterou vynaložil ve vysilujícím boji. Další úder podpořený magickou energií by pro něho mohl být osudný. Rozeběhl se proti Aldaronovi a celou svou vahou do něho vrazil. Mág se ještě nestačil srovnat po přehnaném a útoku padl na zem, Frederik přes něho přeletěl a přistál o kousek dál. Teď! Jedině teď! S obrovským sebezapřením se zvedl a přinutil ztuhlé svaly k činnosti. Předpokládal, že Aldaron rovněž zápasí s únavou a napřáhl se k rozhodujícímu úderu…
Omračující silou jej však zasáhla neviditelná pěst do břicha a odhodila několik metrů dozadu. Náraz na zeď ho málem zabil. Aldaron vstal.
"Teprve začínáme…" prohodil a zabodl meč do podlahy. Jeho ruce učinily neurčitý pohyb a vytvořily vír modrých jisker.
Frederik se za pomoci stěny dostal na nohy. Jediné, čemu teď vděčil za trochu sil, byl strach. Magie, obávaná síla z neznámého světa, náhle proudila okolím. Záblesk. Fred se vrhl do strany. V místě, kde před okamžikem stál, byla půlmetrová díra ve zdi. Nikdy se s takovou silou nesetkal, nikdy. Děs a úžas mísily se v jeho mysli. Další blesk rozřízl tmu. Fred popadl meč a instinktivní pohybem odrazil smrtící výboj do strany.
Aldaron se zapotácel. Magie si brala svou daň. Bolest hlavy mu vážně rozostřila zrak. Pokud si okamžitě nelehne a neusne na několik dní, je možné, že zemře. Taková byla cena, jíž si žádala nejmocnější síla světa.
Frederik vycítil šanci a byl ochoten jí obětovat i poslední pohyb svého života. Aldaron stál s očima upřenýma do neznáma a nebezpečí, které mu hrozilo snad ani nevnímal. Fred se rozeběhl s napřaženým mečem…
Náhle se otevřely dveře. Aldaron sebou trhl a otočil se k nim. Stála v nich Amanda Rainsová.
"Frede!" zazněl do tmy ženský výkřik.
Mágovy ruce zajiskřily a napřáhly se proti dívce.
"Ne!" zařval Fred a skočil. Modrý blesk zakvílel a rozletěl se prostorem…
Amanda vyjekla a zakryla si oči. Těsně před ní se mihl Fred. Blesk explodoval a rozerval mu hrudník. Jeho znetvořené tělo dopadlo na zem…
Aldaron vytrhl meč z podlahy a klesl na kolena. Neměl již sil. Umíral. Mocná magie neměla slitování. Zabila ho vlastní zbraň. Zadíval se na černou čepel. Před dvaceti lety ji mistr kovář kalil jeho krví. Ocel možná stejně mocná jako tajemná magie.
Muž v černém hávu obrátil hrot meče proti sobě. Patřili k sobě. Jedna krev…
Zabila ho jeho vlastní zbraň…
|
|
|
