Někdy to tak je, hliněný džbánek

dnem vzhůru talíř převrátit

ostatní pláčí, modlí se

a tvoje slzy, Marie, kde? kde?

odtekly řekou podzemní

a naplnily studně

a uprostřed polabské nížiny

je náhle moře a zaplavené jeskyně

kde žiješ, veliké temné zvíře

mručivé, pazourek v kapse

kamínky, drápky, uzlíky

svíce        a taky

mobilní telefon: haló, nebe?

nevyvrhlo právě dnes

obtloustlé moře

ohlodaný kmen stromu

v jehož koruně

je aspoň kousek

ostatek nesvatý

můj milý, z tebe?