Až odejdeš stanu se kamelotem

poslem zanechaných závětí

na paletě barev mé tváře

klauna se stejným prstokladem

utopený v rukopisech růží.

Stírám střelný prach s pylem

v chůzi unavených vteřin

z květů co trhají blízkost

na spící oheň unavený

ze slunečního baletu.

Sevřené přístavy posledních stránek

ztratily směr ve vzpomínce na věrnost

záložek listů odhozených

podzimem jak opuštěnou věc.

Pokleklé škrtance sepnuty k ústům

v koši vykříčníky schodišť

chycené na popel mramoru

z malých přívěsků kapek krve.