FK ČVUT lze nazvat i Filmovým klubem krátkých filmů.

Po celou dobu své existence - přes 17 let - si FK ČVUT stále drží jednu z mála příjemných tradic z let před rokem 1989 - pravidelné uvádění krátkých filmů před každou projekcí. Model filmového představení v běžném kině býval: týdeník (většinou narychlo splácaný tendenční černobílý dokument) a krátký, většinou animovaný filmeček. Divák měl možnost se "usadit" a rozkoukat, a když byl krátký film vhodně dramaturgicky i tematicky vybrán, pak byl také správně naladěn a soustředěn na zážitek z filmu hlavního - celovečerního.

A o to se snažíme ve FK ČVUT i my. A tak zde pravidelní návštěvníci mohli uvidět přes 350 krátkých filmů. I jejich skladba se však dobou postupně měnila.
V letech osmdesátých mnozí z tvůrců hraných filmů točit nemohli nebo nesměli. Proto nezbylo, než aby se projevovali alespoň v tvorbě dokumentární. Vznikalo tak mnoho děl nejen pozoruhodných, ale i kvalitních (filmy Věry Chytilové, Drahomíry Vihanové, Juraje Jakubiska). Vedle nich se samozřejmě produkovalo mnoho filmů dokumentárních v pravém slova smyslu - ať to byly již zmíněné kinožurnály, později týdeníky, dokumenty naučné, účelové či cestopisné. I mezi nimi se však našlo několik takových tvůrců (např.Jan Špáta), kteří nejenže si drželi stále vysokou profesní úroveň, ale do tehdejších šedivých dnů totality prostřednictvím svých filmů přinášeli něco navíc - ono světélko naděje a nejeden podnět k přemýšlení. Události posledního desetiletí se však odvíjí tak rychle a překotně, že dění zachycené velkou 35mm či 16mm kamerou a jeho následné zpracování a distribuce k divákovi už nejsou sto vyhovět požadavkům doby - rychlosti, pohotovosti a malým nákladům.

Dokumentární tvorba se přesouvá na televizní obrazovku.

A tak nezbývá proložit a oživit filmové projekce tím, co má u nás tu největší tradici i renomé: filmy animované. I ty samozřejmě prošly svým svébytným vývojem spojeným s požadavky techniky (počítačová animace) a doby (zrychlení děje).
Proto nám pro letošní sezónu FK přišlo nejpříhodnější vrátit se k tomu, co jsme již v minulosti v menší míře vyzkoušeli: ke studnici zlatého fondu české školy animovaného filmu. Jména a filmy režisérů jako Jiří Trnka, Břetislav Pojar, Jiří Brdečka, Hermína Týrlová, proslavily naší kinematografii v 40., 50. a 60. letech stejně jako proslulá nová vlna českého filmu hraného. Ty jsme se pro kontrast snažili zkombinovat s některými díly autorů časů nedávných (Jan Švankmajer, Viktor Kubal) i nejnovějších (Michaela Pavlátová, Vít Pancíř).
Předkládáme vám tedy v reprezentativním výběru mini kolekci filmových skvostů, o které lze se vší skromnosti říci, že už ji patrně nikde jinde - a hlavně na filmovém plátně - neuvidíte. Zde jsou:

PÉRÁK A SS (Jiří Trnka, 1946, 13min) 1.března
- animovaná, černobílá groteska v komické poloze ztvárňuje okupační legendu o tajuplném mstiteli - kominíkovi - který uniká nacistům pomocí bot opatřených obrovskými péry.

VÁŠEŇ (Jiří Trnka, 1961, 8min) 8.března
- reliéfní loutkový film pranýřuje vášnivou touhu motoristů po závratné rychlosti.

O SKLENIČKU VÍC (Břetislav Pojar a Jiří Trnka, 1954, 18min) 15.března
- o smutném osudu motocyklisty, který si nedovedl odepřít sklenku likéru.

LÁHEV A SVĚT (Zdeněk Smetana, 1963, 6min) 22.března
- nerovný boj muže mezi růží a láhví alkoholu.

DO PIVNICE (Jan Švankmajer, SSR 1983, 18min) 29.března
- hraný horrorový filmeček kombinovaný s animací předmětů, vypráví o děvčátku, které se snaží překonat strach, když je maminka pošle pro brambory do sklepa
(pozn.: pivnica = slovensky sklep; tento film byl natáčen ve slovenské produkci).

CHAPLIN V LÁZNÍCH - (USA 17min) 5.dubna
- klasická groteska

JARO (Jiří Trnkal, 1962, 11min) 12.dubna
- poetický příběh o příchodu jara ve výtvarném pojetí J.Trnky.

ZVÍŘÁTKA A PETROVŠTÍ (Jiří Trnka a Eduard Hofman, 1946, 8min) 19.dubna
- známá pohádka ve výtvarném pojetí Jiřího Trnky na verše Františka Hrubína

PŮLNOČNÍ PŘÍHODA (Břetislav Pojar a Jiří Trnka, 1960, 12min) 26.dubna
- napínavý souboj dřevěného vláčku s elektrickým.

BLAHO LÁSKY (Jiří Brdečka a Jiří Trnka, 1967, 7min) 3.května
- poetický snímek o muži, jehož nikdy neuspokojí přítomné okamžiky.

O BABIČCE (Michaela Pavlátová, 2000, 30min) 10.května
- během devadesáti tří let lidských dějin se může odehrát mnoho důležitých věcí...
V příběhu babičky Marty, který se zdánlivě zdá obyčejný, kombinuje naše nejúspěšnější současná autorka krátkých filmů archivní materiály, animaci a dokument.

PEČIVO (G.Nagy, Maďarsko, 1984) 17.května
- skvělý barevný horror ze života nezbedných houstiček, kombinuje ve stylu Jana Švankmajera zdařile hranou akci s animací oživlých předmětů.