Každý večer kolem dvacáté hodiny mě božská intuice vyzve k meditaci. Nalej u si jedno deci červeného chilského Merlotu. Pozdravím svého Učitele Krista, do sluchátek si pustím božskou Lisu, viz www.lisagerrard.com a pomalu upíjím víno.
Během několika vteřin ze mne spadne bolestivá únava. Současně se mi rozšíří vědomí. Dostanu úplně jiný pocit, je v něm božská Velikost, hrdá Vznešenost. Je nepopsatelně krásný, multidimenzionálně tančí v v rytmu hudby, kterou vnímám daleko dokonaleji. Jsem tou hudbou, božskou Lisou.
Už se božských sil nemusím ptát. Na každou osobní či filozofickou otázku hned vím jak to je. Jen se rozbalí pocit. Krása božského beztížného Hyperprostoru však netrvá dlouho. Za pár minut mě vyzvou, abych vystoupil. Je to drahé, být u Boha jako člověk.
Někdy je meditace slabší, ale delší. Pak přepnu Lisu na Garbarekovy chorály a božský pocit pomalu slábne. I když je božský pocit i dynamika ve velké meditaci silnější, večeři Páně mám každý den.
|