že bylo kdysi moře

v něm samé ostrovy

a na ostrově kostel

studna a zábradlí

a taky vratké schody

které mě zavedly

jen k jedinému muži

až k troufalosti  říkat 

že právě tady bydlím

A někdy tvrdila jsem, pchá

k čemu schody, když přece lítat umím

až rovnou do podkroví

kde naše postel stojí

heč, vždyť já jsem lodí

někdy zas říkala jsem

a zatím jenom skála

co na ní maják sežrán

hladovou rybou která

vaz láme lodím

A byla jsem ta ryba

a muž mě ulovil

někdy mě tuze chválil

jindy mě pohanil, to

když  jsem byla malá

nebo zas macatá a další den pak

jen kostí jsem se stala, jež zabodla se

rovnou do patra, a jenom zřídka

vskutku, byla jsem rybka zlatá

tak sladce kouzelná

Někdy jsem zapomněla

že už jsem vlastně ryba

a stala jsem se mořem

v němž muž se utopil

Urputně zkouším lásku

Jakoby bylo třeba

tisící způsob úprav

však občas jsem si pletla

sousední ostrovy