O stromu (2000)
Strom stál uprostřed ovocného sadu. Každý rok na jaře rozkvétal spolu s ostatními stromy krásnými narůžovělými květy, které voněly široko daleko. Přilétaly včely a usedaly na květy, aby ochutnaly sladký nektar a květy opylovaly. Jejich bzukot se sléval v krásnou melodii. Také ptáci přilétali a zpívali v korunách stromů. Když květy opadaly, začalo dozrávat ovoce. V době sklizně přicházel sadař a sklízel úrodu. Na podzim stromy opadaly a jejich větve zůstaly holé. Stromy se připravily na zimní odpočinek, aby po něm, s prvním jarním sluníčkem začaly jejich větve opět pučet a rozkvétat. Bylo to tak po řadu let. Strom stál uprostřed toho všeho a byl spokojený, byl tomu rád.
Ani si nevšiml, že se mu pomalu začal vkrádat zvláštní pocit. Snad jakoby s nelibostí začal očekávat změnu ročního období. Nerad vyháněl na jaře mízu z kořenů zpět do větví. Bzukot včel začal být nesnesitelný, listy ho začaly tížit. A to ho ještě čeká tíha ovoce. Netěšil se na to. I sklizeň mu byla nepříjemná. Strom toho měl najednou opravdu dost. A postavil si hlavu. Na podzim ukryl všechnu svojí mízu do kořenů. Když na jaře stromy nasadily na pupeny, Strom spal. Nevšímal si jarního sluníčka, nevnímal bzukot včel, ani zpěv ptáků. Ani nemohl sledovat, jak květy opadávají a na větvích se objevují malinkatá jablíčka, která rostou a červenají.Když začaly listy měnit barvy a později opadávaly, také si toho nevšímal.
Nevěděl ani nic o tom, že po celý rok pravidelně přicházel sadař. Když bylo teplo, usedal na zem ke kmeni Stromu. Někdy u něho postál a hleděl do jeho holých větví. Jindy se zády opřel o kmen Stromu. Každý den mu byl chvíli nablízku. Nic z toho Strom nevěděl. Nebo že by si toho přece jenom všimnul? I teď, když je země pokrytá sněhem, i větve jsou bílé, a všechny stromy vypadají stejně, stojí sadař u svého Stromu. Brzy, a je to už cítit ve vzduchu, sníh roztaje. Slunce se už pokouší svými paprsky zahřát promrzlou zem. Stromy vypučí, vykvetou, zazelenají se, uzrají na nich plody, listí opadá,…. A co udělá Strom?
|