HACKMAN (Občasný)

Kdykoliv pozvedneme oči v bukovém lese, ocitáme se v katedrále. K nebi se nad námi vzpínají hladké větve, jak gotické oblouky chrámů a vysoko v korunách vytváří neviditelné svorníky. Stojíme pod nimi v pokoře a není to výraz slabosti nebo malosti, ale naší jedinečnosti. Díky jemu jsme schopni vnímat sílu, vystupující ze stromů a která jak Bachova hudba námi prostupuje; skrze zem, skrze obejmutí, aby nám pozvedla důvěru v cosi nad námi. Probouzí v nás cit a potlačuje rozum, kterým jsme se naučili chápat tento svět. A objevujeme i jiné smysly, které nám dosud zůstaly ukryté. Rozhrnuje mlhu nad námi, ale i v nás. Pomáhá hledat naše skutečné kořeny, smysl naší existence.