Jsem ta, která si listuje
s lorňonem na vrásčitých víčkách
ve starých denících. Ten barokní pán
se všitým véčkem v kalhotách
jejda, baroko bývalo
dycinky nevkusné
jsem mnohem raději
gotická strohá přímka
no... taky míval návštěvní den.
Vždycky jsem trošinku
uhýbala (kdosi to miloval)
listuji deníky
bezbarvá medúza
asi jsem patentní zámek
a taky paklíč, otvor je v tobě
otvor je v mlze
a možná přijde
básník? a pročpak má
klotové rukávy? Až budu si
lakovat nehty
přistaví žebřík
k prvnímu poschodí
z té barvy stříbrné
rudé
a růžové
postaví možná
růžový sad
vmázne mi báseň
tak těsně pod kůži
abych se konečně
vybarvila.
|