|
| |
 |
Hospoda U Zeleného stínu
Autor: Hijacker (Občasný) - publikováno 3.4.2001 (20:41:27), v časopise 4.4.2001
|
|  |
Sedávali spolu každý pátek dva úspěšní mladí lidé. Pracovali čtrnáct až šestnáct hodin denně. A v ty pátky se vždy středně až hodně opili. Rozmlouvali o práci, rodině, politice i hokeji. Měli rodinu, dům, auta, úspěch v práci. Seděli zase další pátek a jeden si vzpomněl, že jeho žena narozeniny. Řekl tomu druhému, že sebou nemá kreditku a že jí něco koupí zítra. Že se určitě nic nestane, když to bude o den později, když žena ví, že v pátky chodí ke „stínu“. Tak dál popíjeli, vykládali si, jak své ženy milují, že jim to ale málo dávají najevo a že jednou s nimi pojedou na dovolenou, jednou se jim budou více věnovat, jednou…
Dopili poslední láhev a vyšli domů. Jenže toho, jehož manželka měla narozeniny, srazilo auto. Zemřel. Jeho přítel na pohřbu řekl jeho poslední slovo: „jednou“. S pláčem a jistou nadějí v obličeji všem řekl, aby už nikdy neříkali „jednou“, ale splnili si vše hned. Žili každým dnem.
Ten člověk se úplně změnil, byl stále úspěšný, jenže žil každý den. Pracoval osm až deset hodni denně, věnoval se ženě, dětem, dokonce i jednou týdně volal matce a stal se šťastným.
|
|
|
