Trauma každé dospívající dívky: Jak se s ním seznámit? Pochopitelně, pro méně chápavé se jedná o toho nejkrásnějšího kluka na světě (je jich víc než si myslíme), Honzu z 6.B. Známe dopodrobna rozvrh jeho třídy, rozpis Jeníčkových kroužků a v lepším případě i datum narození. Hm, ale k čemu nám to je, když ho nemůžeme obejmout, není možné se s ním pohádat (a pořádně!!)…

Nezoufejte! Vezměte si příklad z mé kamarádky. Asi před třemi roky se jí šíleně líbil jeden hoch. Samozřejmě mu nadbíhala všemi možnými i nemožnými způsoby. A výsledek? Nejen, že mezi nimi nenastala žhavá konverzace, její vysněný ji ani při tom všem nezaregistroval! Známá probrečela tucty kapesníků, ale po půl roce si řekla dost! A začala normálně žít. Na kluka úplně zapomněla.

Jednou nutně potřebovala knihu o vývoji plazů. A shodou okolností na nástěnce visel inzerát nějaké holky, že právě toto prodá. Neváhala ani minutu a telefonicky si s dívkou domluvila schůzku na další den. Jenže prodávající nepřišla a má kamarádka se od té její dozvěděla adresu, na které by si mohla učebnici vyzvednout. Odhodlaně doběhla k domu, zazvonila a hle - otevřel jí její bývalý idol osobně. Byl to totiž bratr! A můžu směle prohlásit, že teď si jí všímá až moc.

Proto: Přijděte za ním až domů!!!!

.

Nesebraly jste odvahu k tomuhle? Klid, je tu plán, jež můžete použít jde-li váš budoucí kluk před vámi:

1. Předběhněte ho.

2. Vražte do něj.

3. Zvedněte ho ze země.

5. Se zářivým úsměvem ho pozvěte na rande.

Ani tohle nevyšlo? Potom bude chyba asi ve vás, ne v něm.

Přítelkyně den co den jezdila s jedním o rok starším klukem stejným vlakem. Po přečtení článku (v jednom dívčím časopise) s názvem “Jdi do toho- našimi triky ho určitě dostaneš” začala vážně uvažovat nad tím, jestli by se nedalo ohledně tohoto “takydojíždějícího” něco podniknout. A tak jednoho krásného dne za ním přišla s myšlenkou vyznat mu lásku. Jenže v kritickém okamžiku ze sebe dostala pouze: “Nemůžeš mi, prosím, půjčit učebnici fyziky?” a svůdně zamrkala řasami. (V tu chvíli si s hrůzou uvědomila, že toto gesto měla udělat hned na začátku. Takže je už je vlastně vše ztraceno). Dotyčný byl sice mírně překvapen, ale souhlasil. Známá mu knížku (kterou mimochodem vůbec nepotřebovala) za týden vrátila a když se protějšek po tomto společném zážitku k ničemu neměl, odhodlala se konečně mu říct, že se jí líbí. Skončilo to otázkou, jestli by na chvíli nemohl postrádat sešit z biologie. A aby toho nebylo málo, nezabral ani po tomhle. Následoval třetí, čtvrtý… šestý pokus. Pokaždé to skončilo stejně. Když ho asi za měsíc zastavila s velice důležitou prosbou, už nečekal až něco řekne, položil aktovku a začal na známou házet všechny knížky, které tam měl. Tak se to musí!

Další rada tedy je: Půjčujte si od něj věci dle libosti!!!

Taky je možné seznámit se přes Internet. V této úchvatné době existuje přece spousta takových serverů. Kamarád dlouho nemohl potkat tu pravou, a tak se rozhodl využít této možnosti. Úspěšně splnil všechny podmínky i pokyny, napsal text a za pár dní se chtěl podívat, jestli jeho výtvor zabral. Když uviděl svůj inzerát (pracně sesmolený, naprosto originální), zapotácel se. Popletly se nejen kraje (dostal odpovědi od dívek z jiných míst než očekával), ale měl místo 165 cm 195 cm a 14 let místo 20-ti.. Potom už rezignoval a doteď je volný, děvčata….

Je tu však jedno varování. Neopakujte po mně! Jistě znáte vtipy o chytrosti blondýnek, policajtů a Lanžotčanů: Už dlouho jsem se chtěla dát do řeči s jedním velice sympatickým (alespoň se tak jevil) vrstevníkem. Konečně se mi jednou naskytla vzácná příležitost. Bylo to v učebně informatiky, kam chodím na Internet. Tenkrát tam nebylo moc lidí (to málo, asi 15, byli mí spolužáci zabraní do her). Jen on hrál přes síť šachy, takže jsem z toho logicky usoudila, že bude inteligentní. Přisedla jsem si k němu a chvíli (až do kritického momentu) jsme si povídali.

“Odkud ty vlastně jsi?” zeptala jsem se jen tak mimochodem.

Takže:Nepřipomínejte mu, že to nemá v hlavě v pořádku!

Nejmenovaná (ta by mě zabila) slečna se také ocitla v této situaci. Ten nejkrásnější šel přímo proti ní a tvářil se velice přístupně. A tak (dle užitečných rad) kamarádka nejdříve vyslala sérii neodolatelných úsměvů a posléze zamířila k němu. Jenže ouha! Přišlo jí záživnější dívat se na mladého muže než na cestu. Naráz uklouzla a než se nadála ležela rozpláclá na zemi, jak dlouhá, tak široká, čímž pobavila široké okolí. Celá ulice se smála a ukazovala na ni. (Jen on se někam vytratil…). Šlápla totiž do naprosto nepřehlédnutelného psího ehm..lejna.

Co z toho plyne?Hleďte na cestu, vyplatí se to!

Zdánlivě nevinně vypadá v létě blbnutí na koupališti. Jen tak, mimochodem, jedná se o naprosto originální a osvědčený trik “házejte se do bazénu”.Takže si představme tu idylku: Holka a kluk se neznali. Zatím, než chlapci někdo poradil tuto “fintu”. On souhlasil, potichu se k ní zezadu připlížil, shodil ji .. a přivodil jí otřes mozku, se kterým si pár dní poležela v nemocnici. Přece to dopadlo dobře: už dva roky spolu chodí.

Další rada tedy je: Pokud vám to pomůže, klidně si od něj nechejte zlomit nějakou část těla

Když jsme s mojí bývalou nejlepší kamarádkou byly mladší (a tudíž hloupější) upoutávaly jsem pozornost tím, že jsme náhodně procházely kolem jejich třídy xkrát za přestávku. On seděl na lavičce a asi mu to bylo příjemné. Ale nás to po nějaké době přestalo bavit, a tak jsme toho zavčasu nechaly. Proč to píšu? Jednak , že mi to potom jeden nejhezčí kluk na světě oplatil a taky proto, že to teď dělají dvě primánky. Jsou schopny mihnout se nám před očima tolikrát, že ztrácíme nervy. Přitom se dívají do naši třídy, která je v tak špatném úhlu, že nejde nic a hlavně nikoho vidět. A tak jedinou možností je: chodí tudy kvůli naší holčičí partě, neboť místa před učebnou obsadíme vždy pouze my. (PS: už jsme si děvčata i rozdělily: já mám to hnědovlasou, modrookou).

Je to prosté: Nemáte šanci, maximálně zakopnete o jeho natažené nohy!

Právě mě napadlo: Co říkáte tomu ulovit ho na inteligenci? Moc těžké? Ne. Tady máte příklad: Mámin nesmírně chytrý kolega (promovaný matematik) jí dal hádanku, na kterou se (k mé velké smůle) musí přijít logickou úvahou. Netrvalo dlouho a znění se dostalo i ke mně. S rébusem jsem se dozvěděla i to, že pan Novotný má syna (ještě chytřejšího než je on sám), jež bude tento rok maturovat. Neváhala jsem tedy ani minutu a vydala se za ním. Nechala jsem si ho zavolat. Mírně překvapený Lukáš ke mně přišel. Bez toho, abych se jakkoli představila (vůbec jsme se neznali) jsem na něj vychrlila hádanku a že by mě zajímala odpověď. A tak se pustil hned do vysvětlování a já s otevřenou pusou (jako u zubaře) a vyvalenýma očima neustále automaticky kývala. “Chápeš to?” zeptal se na konci. Ještě párkrát mi hlava setrvačností spadla dolů, ale potom jsem probrala a s začala s výrazem “zubní prohlídka” vrtět hlavou.

Raději: Nedělejte, že jste inteligentní